5 C 199/2021-129 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 90 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce zapůjčil žalované prostřednictvím plateb na její bankovní účet dne 12. 11. 2018 částku 10 000 Kč, dne 13. 12. 2018 částku 30 000 Kč a dne 4. 1. 2019 částku 50 000 Kč, celkem tedy 90 000 Kč, které žalovaná ani přes písemnou výzvu nevrátila. Za přítomnosti svědka [celé jméno svědka] žalovaná vrátila peníze z jiného právního titulu a v jiné částce. Žalovaná již předtím přijímala půjčky od žalobce, některé v hotovosti a některé bezhotovostně. Na část zapůjčených peněz byly vystaveny dvě směnky, jedna se splatností 1. 10. 2019 a druhá 1. 12. 2019, tyto směnky znějící celkem na částku 135 000 Kč byly řádně uhrazeny za přítomnosti svědka [celé jméno svědka]. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporné, že si od žalobce půjčila částku 90 000 Kč, a to třemi převody z účtu žalobce ve výši 10 000 Kč, 30 000 a 50 000 Kč Tyto peníze však vrátila. Žalovaná provozuje v obchodním centru [příjmení] [příjmení] [jméno] stánek s občerstvením, kde se seznámila se žalobcem a založili spolu firmu [právnická osoba], za tímto účelem žalobce ještě v červenci 2018 převedl na účet žalované 2x částku 50 000 Kč, kterou mu v srpnu 2018 opět bezhotovostně vrátila. Kromě toho si žalovaná půjčila 90 000 Kč na nájemné stánku v OC Galerie Slovany, které jí žalobce zaslal v uvedených třech platbách na její účet. Žádné jiné zápůjčky mezi účastníky neproběhly. Směnky podepsala teprve následně proto, že to požadoval žalobce, aby to měli papírově v pořádku. Peníze vrátila za přítomnosti [celé jméno svědka] dne 1. 10. 2019 u bytu žalobce, oproti vydání směnek. První směnka zajišťovala výše uvedenou půjčku poskytnutou prostřednictvím třech převodů na účet, druhá směnka na 45 000 Kč byla zřejmě vystavena z důvodu půjčky společnosti [právnická osoba], kdy žalobce převedl na tuto společnost za žalovanou tuto částku. Žalovaná doložila e-mail ze dne 9. 5. 2019, ve kterém žalobci navrhuje prodat podíl ve firmě za cenu, co mu dluží dle jejich dvou směnek. Dne 13. 11. 2020 žalovaná nabídla e-mailem odkup obchodního podílu žalobci za 50 000 Kč, tomu předcházela vzájemná konverzace několika e-mailů. Dále doložila obsáhlou e-mailovou korespondenci v období října 2021 a e-mailovou zprávu čtyř bývalých zaměstnanců, popisující špatné jednání ze strany žalobce. Na výslechu těchto osob při posledním jednání žalovaná netrvala. Předžalobní výzvu zaslal žalobce žalované dne 19. 10. 2021 s tím, že již se jedná o zápůjčku zaslanou na bankovní účet žalované ve výše uvedených třech platbách. Žalobce totéž doložil výpisem z účtu. Z doložených dvou směnek bylo zjištěno, že neobsahují účel ani den poskytnutí peněz. Obě mají určen datum vystavení směnky 18. 3. 2019, první zní na částku 90 000 Kč se splatností do 1. 10. 2019 a druhá na částku 45 000 Kč se splatností do 1. 12. 2019. Při prvním jednání strany označili za nesporné, že žalovaná dne 1. 10. 2019 před svědkem [celé jméno svědka] žalobci předala částku 135 000 Kč v hotovosti. Soud vyzval žalobce k doplnění svých skutkových tvrzení, kdy a jakou formou půjčil žalované částku 135 000 Kč, kterou mu žalovaná vrátila před svědkem [celé jméno svědka]. Tento uvedl, že tuto částku předal žalované v hotovosti dne 18. 3. 2019. Předchozí půjčky byly poskytnuty bankovním převodem, proto u nich žalobce nevyžadoval směnky. Rovněž jako nespornou strany označili skutečnost, že žalobce zaslal na účet žalované dne 18. 11. 2019 částku 10 000 Kč, 13. 12. 2018 částku 30 000 Kč a 4. 1. 2019 částku 50 000 Kč. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že žalovaná je jeho přítelkyně a od ní se dozvěděl, že na směnky dluží žalobci něco kolem 140 000 Kč. Žalobce pohledávky zneužíval, proto se s žalovanou dohodli, že směnku prostřednictvím úvěru splatí předčasně, peníze předali žalobci v hotovosti před jeho domem. Žalovaná mu říkala, že žalobce jí tyto peníze zaslal na účet. Při prvním jednání soud poučil dne § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobce, že dosud nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení, že žalované zapůjčil částku 135 000 Kč z jiného právního důvodu, a v částce 90 000 Kč jinou formou, než doloženým výpisem z účtu, tedy že neprokázal skutkové okolnosti týkající se této půjčky. Žalobce v koncentrační lhůtě navrhl výslech svědka [celé jméno svědka], který mu dělal účetnictví. Tento svědek vypověděl, že u žádného poskytnutí peněz nebyl, od žalobce ví pouze tolik, že žalované měl půjčit vícekrát částky jak v hotovosti, tak bezhotovostně. Potvrdil také, že jsou dlouholetí přátelé. Žalovaná doložila, že v březnu 2019 neuložila na žádný ze svých dvou účtů částku 135 000 Kč. Soud zamítl důkazní návrh žalované na vyžádání všech výpisů z účtů žalobce za březen 2019 jako nadbytečný. Výsledek sporu byl určen neunesením důkazního břemene žalobce, navíc i případné prokázání prostředků na účtu nevylučuje poskytnutí zápůjčky v hotovosti. Dále soud zamítl důkazní návrh žalobce na výslech svědkyně [jméno], protože ten nesdělil žádnou skutečnost, která by odůvodnila prolomení koncentrační lhůty. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud žalobu zamítl z důvodu, že žalobce ani po poučení neprokázal, že žalované poskytl jinou zápůjčku, než kterou tato vrátila před svědkem [celé jméno svědka]. Ve sporech z nesplacených zápůjček žalobce prokazuje poskytnutí peněz, žalovaná prokazuje vrácení těchto peněz (srovnej např. 21 Cdo 4520/2007). V projednávané věci bylo označeno za nesporné, že žalovaná žalobci před svědkem [celé jméno svědka] dne 1. 10. 2019 vrátila částku 135 000 Kč, oproti vydání směnek znějících na částku 90 000 Kč (tato částka se rovná žalované částce) a 45 000 Kč. Dle tvrzení žalované se jednalo v části 90 000 Kč o vrácení žalované zápůjčky, poskytnuté prostřednictvím výše uvedených tří bankovních plateb. Bylo tak na žalobci, aby prokázal, že tyto peníze mu žalovaná předala z jiného právního důvodu, tedy že žalované poskytl ještě jinou zápůjčku, kterou mu tímto splatila. Žalobce však toto neprokázal a zůstalo zde pouze jeho tvrzení o tom, že jí tyto peníze předal v hotovosti dne 18. 3. 2019. Proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 455,93 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 000 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 7. 2. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 5. 2022, z částky 4 700 Kč za repliku ze dne 6. 6. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 8. 2022, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 996,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 5. 2022 náhrada 486,22 Kč za 44 ujetých km v částce 286,22 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 8. 2022 náhrada 510,42 Kč za 44 ujetých km v částce 310,42 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 996,64 Kč ve výši 5 459,29 Kč. Soud nepřiznal požadovanou odměnu za vyjádření ze dne 25. 4. 2022, neboť kromě opakování dřívějšího vyjádření ve věci se jedná o procesní návrhy.