5 C 22/2022-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni výše uvedenou částku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 2. 2. 2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 40 000 Kč, který žalovaný vyčerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 14,9 % ročně splatit 24měsíčními splátkami po 1 955 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto ke dni 24. 5. 2021 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný do podání žaloby na úvěr neuhradil ničeho. Dluh sestává z nesplacené jistiny ve výši 37 080,20 Kč a poplatků 1 500 Kč. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o úvěru uvedené shora má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli platnou úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému výše uvedenou částku, kterou se žalovaný zavázal splácet se sjednanými úroky ve výše uvedených měsíčních splátkách. Sjednané poplatky činily 69 Kč měsíčně. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud došel ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 40 000 Kč, ten však porušil splátkový kalendář. Proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a žalovanému tím vznikla povinnost splatit celý dluh, což neučinil. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že dluh ve výši žalované částky neuhradil, proto rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 722 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 544 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 580,20 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.