5 C 82/2022-14 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit výše uvedenou částku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Výše uvedenou smlouvou o zápůjčce se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, úroková sazba činí 360 %, RPSN 2 127,33 %. Výpisem z účtu žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému částku 10 000 Kč. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum], přes [právnická osoba] [anonymizováno]. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobkyně požadovala zaplacení žalované částky z titulu nesplacené smlouvy o zápůjčce s tím, že nepožaduje zaplatit poplatek za uzavření smlouvy. Ten je de facto úrokem, který s ohledem na výše uvedenou výši, soud shledal v rozporu s dobrými mravy, v důsledku čehož je neplatnou celá smlouva. V řízení bylo výpisem z účtu prokázáno, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně v žalobě uvedenou jistinu, přičemž jí následně ničeho nevrátil. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný přijal plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnil, a proto soud shledal podanou žalobu důvodnou, když ta požadovala vrátit pouze zaslanou jistinu. Soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni jí poskytnutou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.