6 C 110/2022-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 3 021,93 Kč s přísl. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetové domény dne 19. 5. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku úvěrový rámec do výši 35 000 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 10 000 Kč a zavázala se poskytnutou částku splatit včetně sjednaných úroků, což však neučinila, neuhradila jistinu ve výši 3 021,93 Kč. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalobkyně požádala o přiznání nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. Soud ve věci vydal dne 9. 3. 2022 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením ze dne 28. 3. 2022 [číslo jednací] zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy dokument označený jako Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 9. 5. 2017. Obsahem tohoto dokumentu je závazek původního věřitele poskytnout žalované částku do limitu 35 000 Kč a závazek žalované tuto částku splatit včetně smluvního úroku ve výši minimální splátka, kterou tvoří 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Z výpisu z bankovního účtu původního věřitele, že původní věřitel žalované zaslal částku ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, čímž byla i prokázána aktivní legitimace žalobkyně. V předmětné věci se žalobkyni podařilo prokázat, a to dle potvrzení o provedené platbě že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč a neuhrazená jistina činí částku 3 021,93 Kč. Žalované se nepodařilo prokázat, že by částku 3 021,93 Kč uhradila. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu snížených nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Soud má za to, že v tomto případě jsou splněny všechny požadavky pro uplatnění § 14b o. s. ř., a zejména, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve skutkově totožných věcech, když v těchto vzorech se prakticky kromě jména žalovaného a výše žalované částky nemění dalších významných skutečností. Dále soud připomíná, že dalším důvodem přijetí novely o. s. ř. ohledně nárokovaných nákladů řízení v bagatelních věcech bylo zamezit skutečnosti, kdy náklady řízení byly ve stejné či vyšší výši, jako žalované částky, což v tomto případě nastalo, neboť žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení ve výši 5 119 Kč a žalovaná jistina byla ve výši 3 021,93 Kč. Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 021,93 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.