6 C 116/2022-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 352 140,49 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy ze dne 14. 10. 2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 349 798,99 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 691 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil (neuhradil splátky 1, 2, [číslo]), žalobkyně proto dopisem ze dne 25. 4. 2021 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný ke dni 31. 5. 2021 a požádala o jeho zaplacení do tohoto data. Předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2022 byl žalovaný opětovně vyzván ke splacení dluhu. Žalobkyně požádala o přiznání nákladů řízení. Soud vydal dne 22. 2. 2022 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2022 zrušen. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši 350 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 2 691 Kč nejpozději do 25. dne v měsíci. Dle čl. 4 odst. 4.1 Smlouvy byla sjednaná úroková sazba 4,35 % ročně. Dle čl. 5 Smlouvy se žalovaný zavázal hradit poplatky související se správou, vymáháním nebo obstaráváním úvěru, jeho čerpáním, splácením nebo zajištěním ve výši dle Ceníku stavební spořitelny. Dle výzvy k zaplacení ze dne 25. 4. 2021 byl žalovaný povinen uhradit dluh ke dni 31. 5. 2022. Dopisem ze dne 4. 2. 2021 žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Dle podacího archu České pošty, s. p. se písemnost dostala do dispoziční sféry žalovaného. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 349 798,99 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 4,35 % ročně (dle čl. 4 odst. 4.1 smlouvy), své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, a to částku 349 798,99 Kč na jistině, poplatky v celkové výši 1 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 541,50 Kč (dle čl. 5 smlouvy a ceníku stavební spořitelny), kapitalizovaný úrok ve výši 21 867,70 Kč od 26. 8. 2020 do 1. 2. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 315 Kč od 28. 6. 2021 do 1. 2. 2022 (kapitalizované úroky počítány od 28. 6. 2020 – datum požadovaného splacení úvěru do 1. 2. 2022 – datum podání žaloby) úrok 4,35% ročně z částky 349 798,99 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 349 798,99 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 531,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 086 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 352 140,49 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 120 Kč ve výši 6 325,20 Kč.