6 C 117/2022-18 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku vč. příslušenství uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 16. 3. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 300 Kč, přičemž žalovaný se zavázal v dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. do 30. 3. 2021, vrátit částku 12 202 Kč. Žalovaný částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním žalovaného. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Požádala o přiznání nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Soud vydal dne 27. 1. 2022 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 16444/2022-5, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením č. j. EPR 16444/2022-9 ze dne 4. 4. 2022 zrušen. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (nevyjádřili se ve stanovené lhůtě). Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla dne 16. 3. 2021 žalovanému poskytnuta částka 10 300 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 30. 3. 2021 nevrátil. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 12 202 Kč a zaplacení poplatků uvedených v sazebníku žalobce. Ve smlouvě o úvěru je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené části (4. odstavec 3. strany Smlouvy) a dále paušální náhrada výdajů spojených s vymáháním (tentýž odstavec Smlouvy). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 bylo prokázáno postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Podle § 2395 občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 300 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplatil. Vznikla mu tak povinnost kromě neuhrazené jistiny zaplatit žalobkyni sjednané poplatky a smluvní pokutu sjednanou v souladu s § 2408 o. z. vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků. Proto soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě vyhověl rovněž v požadavku na zaplacení smluvní pokuty, která byla přímo ve smlouvě sjednána v souladu s § 2048 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 924 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.