6 C 153/2022-12 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 24 600 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 9 696 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetové domény dne 30. 4. 2021 smlouvu o úvěru č [číslo], kterou se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 30. 5. 2021, což však neučinil. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy dokument označený jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2021, ze které soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr do 30. 5. 2021, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně uvedené prokázala jak smlouvou o úvěru ze dne 30. 4. 2021, tak potvrzením o verifikační platbě žalovaného a potvrzením o provedené platbě na účet žalovaného v celkové výši 20 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalovaný částku 24 600 Kč v dohodnuté lhůtě splatnosti, tedy do dne 30. 5. 2021 nevrátil. Bylo na žalovaném, aby toto tvrzení žalobkyně v průběhu řízení vyvrátil, ale nestalo se tak. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni (prokázáno uvedenou Smlouvou včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn dopisem ze dne 19. 11. 2021, kterým byl zároveň vyzván k úhradě svého dluhu. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky uhradit do 30. 5. 2021, a to včetně sjednaného poplatku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaného poplatku. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu snížených nákladů řízení v částce 2 436 Kč. Soud má za to, že v tomto případě jsou splněny všechny požadavky pro uplatnění § 14b o. s. ř., a zejména, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve skutkově totožných věcech, když v těchto vzorech se prakticky kromě jména žalovaného a výše žalované částky nemění dalších významných skutečností. Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.