6 C 195/2022-36 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 1. 2017 a náklady řízení ve výši 9 766,80 Kč Touto smlouvou se původní věřitel, společnost [právnická osoba], zavázal poskytnout žalované úvěr 25 000 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 2. 2018. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatku ve výši 5 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč splatit 58 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 750 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, uhradila částku 19 510 Kč, z toho na jistinu 6 525,04 Kč, na úrok 3 500 Kč, na poplatek 5 000 Kč a na hotovostní inkaso splátek 4 484,96 Kč. Původní věřitel proto prohlásil celý dluh žalované za splatný. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 4. 2022 č. j. 60 C 3518/2020-27 byla vyslovena jeho místní nepříslušnost a věc postoupena soudu zdejšímu. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o spotřebitelském účtu ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými týdenními splátkami ve výši 750 Kč, a to včetně smluveného úroku. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě porušení žalovanou. Ze sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalované. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala a jakým způsobem byl úvěr splácen, celkově byla splacena částka 19 510 Kč, zůstatek ke dni 29. 11. 2019 je 23 990 Kč, a to na jistině 18 474,96 Kč a na poplatku 5 515,04 Kč. Z dopisu původního věřitele žalované soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalované k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalované vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s občanským zákoníkem, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 766,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 990 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 080 Kč ve výši 1 486,80 Kč.