6 C 197/2022-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku celkem 34 654 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a náklady řízení. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost uhradit celkovou cenu úvěru ve výši 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyně dále požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, celkem 300 Kč, smluvní pokutu za opožděné splátky 1 497 Kč a smluvní pokutu 0,1% denně ode dne zesplatnění vyčíslenou ve výši 1 294 Kč. Soud ve věci vydal dne 11. 5. 2022 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 123363/2022-5, který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 6. 6. 2022 č. j. EPR 123363/2022-7 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými 25 měsíčními splátkami po 1 500 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 21,55% ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě porušení žalovaným. Ze sazebníku vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu věřitele žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění úvěru a zároveň předžalobní výzva žalovanému k úhradě pohledávky. Ze tří upomínek (dle čl. IV, bod 4, písm b), d) smlouvy o úvěru – každá po 100 Kč) ze dnů [datum], [datum] a [datum] je zřejmé, že žalovaný byl upomínán k úhradě jednotlivých splátek. Dle čl. IV bod 2 písm. c) smlouvy byla dohodnuta smluvní pokuta pro každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením měsíční splátky ve výši 499 Kč. Dle čl. IV bod 2 písm. b) Smlouvy má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně od data zesplatnění do podání žaloby, tedy od [datum] do [datum]. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků a poplatků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 918 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 387 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 654 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze 2,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 050 Kč ve výši 1 481 Kč.