6 C 207/2021-25 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku celkem 67 120 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze dvou smluv o úvěru a náklady řízení. 1) smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2019 se původní věřitel, společnost [právnická osoba], zavázal poskytnout žalovanému úvěr 28 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 5 600 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,03 % ročně, poplatku 5 600 Kč a inkasa splátek ve výši 11 200 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 840 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2020. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, uhradil pouze částku 2 230 Kč, a to na úrok 1 669,99 Kč a na poplatek 560,01 Kč. Žalovaný je v prodlení od 18. 4. 2020 s úhradou jistiny 28 000 Kč, úroku ve výši 3 930,01 Kč, poplatku ve výši 5 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 10 639,99 Kč, celkem částky 48 170 Kč 2) smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 22. 11. 2018 se původní věřitel, společnost [právnická osoba], zavázal poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,12 % ročně, poplatku 3 000 Kč a inkasa splátek ve výši 6 000 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 1. 2020. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, uhradil pouze částku 8 050 Kč, a to na úrok 3 000 Kč, na poplatek 2 950 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč. Žalovaný je v prodlení od 17. 1. 2020 s úhradou jistiny 14 700 Kč poplatku ve výši 50 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 200 Kč, celkem částky 18 950 Kč. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil pohledávky vyplývající z uvedených úvěrových smluv v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Soud ve věci vydal dne 6. 8. 2021 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 178430/2021-5, který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 30. 8. 2021 č. j. EPR 178430/2021-8 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými 60 týdenními splátkami po 840 Kč, a to včetně smluveného úroku. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 11. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými 60 týdenními splátkami po 450 Kč, a to včetně smluveného úroku. Nedílnou součást smluv tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě porušení žalovaným. Ze sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisů původního věřitele žalovanému soud zjistil, že jeho obsahem je předžalobní výzva žalovanému k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly řádně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěry ve výši 28 000 Kč a 15 000 Kč, které žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými úvěrovými smlouvami, a to včetně sjednaných smluvních úroků, své povinnosti vyplývající ze smluv však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětných smluv vázán, a od úvěrových smluv odstoupil. Žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků a poplatků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s občanským zákoníkem, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalovaných částek, tak i co do úroku z prodlení z těchto částek uplatněného v souladu s § 1970 o. z, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalobkyně do data postoupení pohledávky kapitalizovala. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 640,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 685 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 120 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 360 Kč ve výši 2 595,60 Kč.