6 C 210/2022-31 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 64 975 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrových smluv, a to konkrétně z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 21. 1. 2020 a úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 14. 5. 2020 Smlouvou [číslo] se původní věřitel ([právnická osoba]) zavázal poskytnout žalované úvěr 25 000 Kč, smlouvu [číslo] pak 20 000 Kč. Žalovaná tyto úvěry čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenými smlouvami vznikla povinnost tyto částky včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvami v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, původní věřitel proto prohlásil celý dluh žalované za splatný. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 1. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými 60 týdenními splátkami ve výši 750 Kč, a to včetně úroku 5 000 Kč, odměny za administrativní činnost 5 000 Kč a hotovostního inkasa ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Ze Sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými 60 týdenními splátkami ve výši 600 Kč, a to včetně úroku 4 000 Kč, odměny za administrativní činnost 4 000 Kč a hotovostního inkasa ve výši 8 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Ze Sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byly řádně uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalované úvěr v celkové výši 45 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými úvěrovými smlouvami, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smluv však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná podle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrových smluv odstoupil. Žalované tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužné částky neuhradila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 120 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 975 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 000 Kč ve výši 2 520 Kč.