6 C 223/2021-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 780 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal 16. 1. 2019 osobně při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 13 842 Kč (jistina ve výši 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 842 Kč) formou 60 týdenních splátek po 231 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2020. Žalovaný své závazky nehradil včas a řádně. Poslední splátka byla uhrazena dne 5. 4. 2019 Celkem žalovaný uhradil částku 1 062 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to na půjčce 7 521,74 Kč a na poplatku 5 258,26 Kč. Žalobkyně úroky z prodlení smluvní i zákonné za období od 12. 3. 2020 (tj. marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do data postoupení pohledávky 18. 12. 2020 kapitalizovala částkami 1 708,69 Kč a 1 254,88 Kč. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 180942/2021-5, který se nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 16. 9. 2022 č. j. EPR 180942/2021-8 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 16. 1. 2019 se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které mu byly hotově poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 8 000 Kč a poplatek ve výši 5 842 Kč, celkem částku 13 842 Kč formou 60 týdenních splátek po 231 Kč, nejpozději do data 11. 3. 2020. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil poslední splátku dne 5. 4. 2019. Dle čl. 8 Smluvních podmínek vzniklo dne 12. 3. 2020 právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, neboť marně uplynula sedmidenní lhůta po úhradě poslední splátky. Ta činila na půjčce 7 521,74 Kč a na poplatku 5 258,26 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalovaného upomínku o zaplacení dlužné částky. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný čerpal hotově. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit způsobem stanoveným úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného souhrnného poplatku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovanému se během řízení nepodařilo prokázat, že vymáhanou pohledávku již zaplatil, a proto mu vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy přešlo na žalobkyni procesní nástupnictví, tedy ode dne 19. 12. 2020. Úrok z prodlení do tohoto data žalobkyně kapitalizovala a soud proto přiznal ve výroku rozsudku kapitalizované částky úroků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 780 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.