6 C 23/2022-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 12. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 2 193 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 18. 5. 2020 do 18. 10. 2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 18. 5. 2020. Požadovala přiznání nákladů řízení za 3 úkony právní služby, 3 režijní paušály a DPH v celkové výši 5 482 Kč. Dne 17. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že žalovaný uhradil dne 16. 12. 2021 jistinu ve výši 2 193 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % od 24. 10. 2020 do 16. 12. 2021 ve výši 207,19 Kč a dále náklady řízení za 4 úkony právní služby, 5 režijních paušálů a náhrady DPH. Požádala o přiznání nákladů řízení za 4 úkony právní služby, 5 režijních paušálů a DPH. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný splnil svoji povinnost a uhradil pohledávku ve výši 2 193 Kč, ale až po podání žaloby, žaloba byla proto podána důvodně. Žalobkyně pak má nárok na úrok z prodlení z této částky uplatněný v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného až do data úhrady jistiny, tedy od 24. 10. 2020 do 16. 12. 2021 a vyčíslila je v částce 207,19 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu snížených nákladů řízení v částce 3 062 Kč. Soud má za to, že v tomto případě jsou splněny všechny požadavky pro uplatnění § 14b o. s. ř., a zejména, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve skutkově totožných věcech, když v těchto vzorech se prakticky kromě jména žalovaného a výše žalované částky nemění dalších významných skutečností. Zamýšleným důvodem přijetí novely zákona byl také fakt, aby se přiznané náklady v bagatelních věcech nepřibližovaly hodnotě řízení, což v tomto případě nastalo více než dvojnásobně, když původně žalovaná částka byla ve výši 2 193 Kč a požadované náklady řízení byly nárokovány ve výši 5 482 Kč. Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 193 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč.