6 C 247/2021-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 900 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 12. 2017 Touto smlouvou žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 17 700 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč) formou týdenních splátek po 295 Kč. Žalovaná své závazky nehradila včas a řádně. Uhradila částku 15 800 Kč, která byla započítána na jistinu v poměru 56,497 % a na souhrnný poplatek v poměru 43,503 %. Žalovaná částka 1 900 Kč se skládá z nesplacené části jistiny a z nesplacené části souhrnného poplatku. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 166826/2021-5, který se nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením ze dne 15. 10. 2021 č. j. EPR 166826/2021-10 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 27. 12. 2017 s žalobkyní smlouvu, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek ve výši 7 700 Kč, celkem částku 17 700 Kč formou týdenních splátek po 295 Kč. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku 15 800 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, neboť marně uplynula sedmidenní lhůta po úhradě poslední splátky. Ta činila celkově na pohledávce 1 900 Kč. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splatit způsobem stanoveným úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného souhrnného poplatku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalované se během řízení nepodařilo prokázat, že vymáhanou pohledávku již zaplatila, a proto jí vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně poplatků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč za soudní poplatek.