6 C 269/2022-12 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9 250 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 10. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny a úrokem ve výši 20 % měsíčně, jdoucím od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, a to v minimálních splátkách, které činí 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Pro případ prodlení se splácením si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 363 Kč. Žalovaná svůj dluh neuhradila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a závazek žalované tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 20 % z aktuální dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce a zároveň uhradit žalobkyni poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Žalovaná je dle těchto podmínek dále povinna v případě porušení povinností vyplývajících z předmětné smlouvy zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši uvedené v příslušném sazebníku cen. Ze sazebníku žalobkyně se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Smluvní pokuta za porušení předmětné smlouvy je stanovena částkou 121 Kč za každých 30 dní prodlení, a to po dobu tří měsíců. Z výpisu z úvěrového účtu žalované se podává, kdy a jaké částky žalovaná z úvěrového rámce čerpala a jakým způsobem se žalovaná dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 5 000 Kč, žalovaná se však dostala se splácením aktuálně čerpaného úvěru do prodlení. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Soud má za to, že v tomto případě jsou splněny všechny požadavky pro uplatnění § 14b o. s. ř., a zejména, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve skutkově totožných věcech, když v těchto vzorech se prakticky kromě jména žalovaného a výše žalované částky nemění dalších významných skutečností. Dále soud připomíná, že dalším důvodem přijetí novely o. s. ř. ohledně nárokovaných nákladů řízení v bagatelních věcech bylo zamezit skutečnosti, kdy náklady řízení byly téměř ve stejné výši, jako žalované částky, což v tomto případě téměř nastalo, neboť žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení ve výši 6 934 Kč a žalovaná jistina byla ve výši 9 250 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.