6 C 276/2021-12 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 14 644 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] s žalovaným dne 6. 11. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr nejpozději do 6. 12. 2019. Žalovaný úvěr do data splatnosti neuhradil. Žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení ve výši 8 060 Kč. Soud ve věci vydal dne 15. 10. 2021 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 238238/2021-5, který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 25. 11. 2021 č. j. EPR 238238/2021-8 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dálkovým způsobem s právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku ve výši 7 000 Kč. Ve smlouvě byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru 7 644 Kč a datum splacení úvěru, nejpozději do 6. 12 2019. Žalovaný neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 je zřejmé, že společnost [právnická osoba] převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má za prokázaný skutkový stav tak, jak jej žalobkyně uvedla v žalobě a podpořila výše uvedenými důkazy. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek splnila a peněžní prostředky žalovanému poskytla, což bylo prokázáno smlouvou uzavřenou dne 6. 11. 2019 a následným převodem peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný je proto povinen splnit svůj závazek ze smlouvy, a to uhradit úvěrovou jistinu ve výši 7 000 Kč a poplatek ve výši 7 644,70 Kč, celkem částku 14 644,70 Kč. Soudu tedy nezbylo, než rozhodnout tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu, přiznal mu soud i příslušenství, neboť dle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 7. 12. 2019. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu snížených nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Soud má za to, že v tomto případě jsou splněny všechny požadavky pro uplatnění § 14b o. s. ř., a zejména, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve skutkově totožných věcech, když v těchto vzorech se prakticky kromě jména žalovaného a výše žalované částky nemění dalších významných skutečností. Přiznané náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 644,70 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.