6 C 290/2021-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 299,76 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 19. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. AU4002635158, jejímž předmětem bylo financování [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], rok výroby [rok]. Pro porušení smluvních povinností žalovaného byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 20. 1. 2021. Žalobkyně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 8 786 Kč. Soud vydal dne 8. 11. 2021 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 261820/2021-5, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 2. 12. 2021 č. j. EPR 261820/2021-7 zrušen. Ze smlouvy o úvěru č. AU4002635158 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 19. 11. 2019 smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky 149 000 Kč se smluveným úrokem poplatky dle smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 24 splátkami po 8 282 Kč, úrok 29,34 %, RPSN 34,09 %, celková suma splátek včetně pojištění 198 768 Kč. Žalovaný souhlasil s podmínkami, poplatky, výší úroků sjednanými ve smlouvě. Z přehledu plateb, výpisů z účtu je zřejmé že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatnou dne 19. 9. 2020. Z listiny zesplatnění pohledávky ze dne 20. 1. 2021 je zřejmé, že žalobkyně k tomuto dni úvěr zesplatnila pro neplnění podmínek ze strany žalovaného. Dlužná částka činila 129 105,54 Kč. Dle kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2021 bylo zjištěno, že předmět úvěru – osobní automobil byl prodán za cenu 128 000 Kč, provize za prodej činila 5 203 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky 18 040,90 Kč, která se skládá ze zesplatněné jistiny 12 837,90 Kč a provize za prodej vozidla 5 203 Kč. Smluvní pokuta 1 258,86 Kč je stanovena dle Sazebníku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do dne podání žaloby. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 149 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalobkyně do data postoupení pohledávky kapitalizovala. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 786 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 299,76 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 600 Kč ve výši 1 386 Kč.