6 C 310/2022-18 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 27 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrových smluv. Žalobkyně zpřesnila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dvě úvěrové smlouvy. Žalovaná úvěr čerpala, čímž jí v souvislosti s uvedenými smlouvami vznikla povinnost tyto částky včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými týdenními splátkami. Tuto svoji povinnost žalovaná však řádně nesplnila. Původní věřitelka žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil pohledávku vyplývající z uvedených úvěrových smluv v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými týdenními splátkami ve výši 300 Kč počínaje 24. 5. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2021. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 8. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými týdenními splátkami ve výši 300 Kč počínaje 8. 8. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2021. Nedílnou součást smluv tvoří obchodní podmínky původní věřitelky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek původní věřitelky, soud zjistil, že tyto opravňují původní věřitelku jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Ze Sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalované. Z dopisu původního věřitele žalované ze dne soud zjistil, že jeho obsahem je informace o zesplatnění celého úvěru a dále pak výzva žalované k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že původní věřitelka jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byly řádně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu §2395 o. z. Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 2 x 10 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými úvěrovými smlouvami, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 24,36 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smluv však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětných smluv vázána, a od úvěrových smluv odstoupil. Žalované tak vznikla povinnost vrátit původní věřitelce poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 532 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.