6 C 52/2021-42 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 872 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] a. s., uzavřel se žalovanou v rámci členství v programu [anonymizováno] dne 16. 11. 2016 smlouvu, na jejímž základě se zavázal umožnit žalované užívat na smluvně vymezenou dobu, tedy po dobu trvání členství v programu [anonymizováno 5 slov] určený dle požadavků žalované specifikovaných v žádosti o členství v programu a určený v předávacím protokole. Ke vzniku členství v programu došlo prostřednictvím vyplnění žádosti žalované a následnou akceptací této žádosti právním předchůdcem žalobkyně. Platnost smlouvy nastává úhradou prvního členského poplatku a účinnost smlouvy nastává převzetím vybraného zařízení. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované uvedený přístroj v hodnotě 35 760 Kč, přičemž žalovaná svým podpisem stvrdila, že se seznámila s podmínkami programu. V návaznosti na uzavření smlouvy se žalovaná zavázala hradit měsíční poplatky za členství v programu, přičemž první členský poplatek byla povinna uhradit před převzetím zařízení. Každá další měsíční úhrada pak byla splatná každý měsíc dle zaslaných vyúčtování. Dle čl. 7 podmínek programu je žalovaná povinna vrátit převzatý přístroj nejpozději v den skončení smlouvy. V případě, že ze strany žalované nedojde v jakéhokoliv důvodu k vrácení zařízení, je právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat po žalované úhradu hodnoty přístroje uvedené na předávacím protokolu, v tomto případě tedy částku 35 760 Kč. Žalovaná neuhradila fakturu ze dne 6. 2. 2018 znějící na částku 1 490 Kč, se splatností dne 16. 2. 2018, ze dne 6. 3. 2018 znějící na částku 1 490 Kč, se splatností dne 16. 3. 2018, ze dne 6. 4. 2018 znějící na částku 1 490 Kč, se splatností dne 16. 4. 2018, ze dne 6. 5. 2018 znějící na částku 1 490 Kč, se splatností dne 16. 5. 2018 a ze dne 29. 5. 2018 znějící na částku 22 612 Kč, se splatností dne 8. 6. 2018. Pohledávka za žalovanou pak byla postoupena na žalobkyni. Uplatněná částka sestává z neuhrazených faktur v celkové výši 28 572 Kč a z nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nárok žalobkyně ani zčásti neuznává. Uvedla, že notebook [značka automobilu] – [anonymizována čtyři slova] [rok] byl právnímu předchůdci žalobkyně řádně odevzdán. Při odevzdání zboží byl právní předchůdce žalobkyně povinen do 2 měsíců ode dne převzetí zboží vyrozumět žalovanou, což však v řádném termínu neučinil. Žalovanou kontaktoval až po necelých 3 měsících s tím, že vrácení zboží neuznávají. Žalovaná má za to, že uvedené jednání je v rozporu s ujednáním obchodních podmínek a zákona na ochranu spotřebitele. Nepopřela ukončení smlouvy z důvodu neplacení členského příspěvku. Již uvedeným zbožím nedisponuje a navíc je po ní vymáhána úhrada příslušné částky. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení tak, že k ukončení smlouvy došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně dne 29. 5. 2018, a to na základě závažného porušení podmínek členství ze strany žalované, spočívajícího v prodlení žalované s úhradami členských poplatků. Současně byla žalované vystavena faktura [číslo] kde byla žalované vyúčtována hodnota nevráceného přístroje, přičemž povinnost k vrácení přístroje žalované vznikla v souladu s čl. 7 podmínek programu právě v důsledku ukončení smluvního vztahu. Pokud by žalovaná přístroj vrátila v pořádku do 3 pracovních dnů, došlo by ke stornování předmětné faktury, na což byla žalovaná upozorněna. Dle vyjádření původního věřitele přinesla žalovaná na pobočku přístroj dne 14. 7. 2018 s tím, že nezná heslo, že MacBook používal její bývalý přítel. Ze strany žalované došlo tedy k porušení čl. 6 programu, rovněž pak čl. 4 programu, dle kterého„ Je-li na přístroji aktivována jakákoliv služba, která ho zabezpečuje proti odcizení, zařízení šifruje či omezuje jeho původní funkčnost, je člen povinen tuto službu deaktivovat a odhlásit se z ní před jeho vrácením, uplatněním reklamace nebo uplatněním rozšířené záruky.“ To, že žalovaná přístroj předala do užívání třetí osobě, je další porušení podmínek programu, konkrétně čl. 4. Z předávacího protokolu přístroje soud zjistil, že dne 17. 11. 2016 právní předchůdce žalobkyně předal žalované [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [rok] v rámci programu Nový [anonymizováno] každý rok. Podmínky programu„ Stále nový počítač“ stanoví, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout členovi programu, v tomto případě žalované, k užívání maximálně 2 počítače specifikované v příslušné žádosti, a to na dobu minimálně 6 měsíců a maximálně 2 let. V rámci členství se žalovaná zavázala řádně hradit měsíční členské poplatky. Smlouva, na jejímž základě vzniklo žalované členství, byla uzavřena na dobu určitou a končila po dvou letech od převzetí počítače. Dle čl. 4 podmínek je zakázáno počítač zcizit či s ním jinak disponovat v rozporu se smlouvou, kupříkladu zapůjčit třetí osobě, a v případě, že je na počítači aktivována služba, která ho zabezpečuje proti zcizení, je žalovaná povinna tuto službu deaktivovat před jeho vrácením. Dle čl. 6 podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn od smlouvy odstoupit v případě, že žalovaná závažným způsobem či opakovaně poruší podmínky členství, přičemž za závažné porušení podmínek se považuje například prodlení s pravidelnými úhradami členského poplatku. Dle čl. 7 podmínek byla žalovaná povinna převzatý počítač vrátit nejpozději v den skončení smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně vystavil žalované dne čtyři faktury znějící na částku 1 490 Kč, a to dne 6. 2. 2018, se splatností 16. 2. 2018, dne 6. 3. 2018, se splatností 16. 3. 2018, dne 6. 4. 2018, se splatností 16. 4. 2018 a dne 6. 5. 2018, se splatností 16. 5. 2018, a dále pak fakturu znějící na částku 22 612 Kč dne 29. 5. 2018, se splatností 8. 6. 2018. Žalovaná dne 25. 6. 2018 předala počítač k opravě s tím, že k počítači nezná heslo. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 8. 2020, kterým byla žalovaná rovněž vyzvána k uhrazení dlužné částky. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2229 o. z., nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela smlouvu, kterou soud podle jejího obsahu posoudil jako smlouvu nájemní. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce dvou let. Na jejím základě se žalovaná stala členem programu„ Stále nový počítač“ a právní předchůdce žalobkyně jí dal k užívání výše uvedený počítač s tím, že žalovaná byla v rámci svého členství v programu povinna platit měsíční členské příspěvky. Žalovaná uzavření smlouvy ani převzetí počítače nijak nesporovala. Z důvodu porušení smlouvy, spočívajícím v prodlení s úhradou členských příspěvků, právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním od smlouvy odstoupil a žalované vystavil fakturu na zbývající část ceny počítače. Žalovaná ve lhůtě fakturu neuhradila ani v této lhůtě nevrátila předmětný počítač. Počítač žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně sice vrátila, nicméně se tak stalo až několik týdnů po skončení smlouvy, čímž žalovaná porušila smluvní ujednání. Na počítači bylo nastavené heslo, které žalovaná dle svého tvrzení uvedeného v předávacím protokolu neznala, což napovídá skutečnosti, že v žalovaná v rozporu se smluvním ujednáním počítač zapůjčila k užívání třetí osobě a před jeho vrácením neodstranila zabezpečovací systém. S ohledem na uvedené tak právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na úhradu zbývající částky na členských poplatcích. Pohledávka za žalovanou pak byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku uhradila a její argumentace není po právu, uložil jí soud tuto povinnost ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, náleží žalobkyni rovněž úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 059 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 155 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 872 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 14b odst. 1 a. t.