6 C 99/2022-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 25 440 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč) formou 53 týdenních splátek po 480 Kč. Žalovaný své závazky nehradil včas a řádně. Žalovaný uhradil 2 120 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. dnem 24. 6. 2009. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to na půjčce 15 000 Kč a na poplatku 8 320 Kč. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 48857/2022-7, který se nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 22. 3. 2022 č. j. EPR 48857/2022-9 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 18. 6. 2008 se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které mu byly hotově poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 15 000 Kč a poplatek ve výši 10440 Kč, celkem částku 25 440 Kč formou 53 týdenních splátek po 480 Kč, nejpozději do data 24. 6. 2009. Dle Smluvních podmínek vzniklo dne 24. 6. 2009 právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky. Ta činila na půjčce 15 000 Kč a na poplatku 8 320 Kč. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství [právnická osoba] S.á.r.l. a z této společnosti pak žalobkyni. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalovaného upomínku o zaplacení dlužné částky. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle ustanovení § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal hotově. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit způsobem stanoveným úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného souhrnného poplatku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovanému se během řízení nepodařilo prokázat, že vymáhanou pohledávku již zaplatil, a proto mu vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a to ode dne, kdy přešlo na žalobkyni procesní nástupnictví, tedy ode dne 2. 7. 2015. Úrok z prodlení do tohoto data žalobkyně kapitalizovala a soud proto přiznal ve výroku rozsudku kapitalizované částky úroků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.