8 C 106/2022-11 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 84 636,60 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrových smluv, které uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]), dne 24.4.2020 a dne 6.5.2020 Smlouvou ze dne 24.4.2020 se [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,99 % ročně a dalšími poplatky sjednanými ve smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, [anonymizováno] proto využila svého oprávnění ze smlouvy a prohlásila ke dni 31. 10. 2020 celý dluh žalovaného za splatný. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 31 565,90 Kč Smlouvou ze dne 6.5.2020 se [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,99 % ročně a dalšími poplatky sjednanými ve smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, [anonymizováno] proto využila svého oprávnění ze smlouvy a prohlásila ke dni 29. 10. 2020 celý dluh žalovaného za splatný. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 53 070,70 Kč. Spořitelna žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 postoupila obě pohledávky vyplývající z uvedených úvěrových smluv v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 603 Kč měsíčně, a to včetně smluveného úroku ve výši 17,99 % ročně. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6.5.2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 973 Kč měsíčně, a to včetně smluveného úroku ve výši 16,99 % ročně. V citovaných smlouvách o úvěru bylo rovněž dohodnuto v čl. 3, že k jistině úvěru budou každý poslední den v měsíci, příp. k datu zesplatnění úvěru připisovány i úroky z úvěru a v čl. 8 písm. b) oprávnění původního věřitele jednostranně prohlásit úvěr za splatný v případě porušení podmínek úvěrové smlouvy žalovaným. Z dokumentů„ Podklady pre súdne konanie“ bylo zjištěno, kdy a jakým způsobem byly poskytnuté úvěry žalovaným čerpány a následně spláceny. Z těchto dokladů vyplývá, že žalovaný na obě smlouvy naposledy uhradil splátky za červen 2020 a následně nic dalšího neuhradil. Z dopisů původního věřitele žalovanému ze dne 31. 10. 2020 soud zjistil, že jejich obsahem je informace o zesplatnění obou úvěrů a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek tak, jak bylo uvedeno v žalobě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a případně prokázal, že svůj dluh již, byť částečně uhradil, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly řádně uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný tyto úvěry čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnil. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužné částky neuhradil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši požadované žalobkyní 15 002 Kč. Žalobkyně by v řízení měla nárok na náhradu nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 386 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 636,60 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 800 Kč ve výši 2 898 Kč. Protože takto vyčíslené náklady řízení převyšují požadavek žalobkyně na jejich zaplacení, přiznal soud žalobkyni náklady řízení ve výši, v jaké je žalobou po žalovaném požadovala uhradit.