8 C 117/2022-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 17.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetové domény dne 16.1.2021 smlouvu o úvěru č [číslo], kterou se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru na částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 16.2.2021, což však neučinil. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy dokument označený jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2021, včetně jejího doplnění ze dne 20.1.2021, ze které soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr jednorázově do 16.2.2021, bez jakýchkoli dalších poplatků či úroků. Žalobkyně uvedené prokázala jak Smlouvou o úvěru ze dne 16.1.2021, včetně jejího doplnění ze dne 20.1.2021, tak potvrzením o verifikační platbě žalovaného a potvrzením o provedené platbě na účet žalovaného v celkové výši 16 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalovaný částku 16 000 Kč v dohodnuté lhůtě splatnosti, tedy do dne 16.2.2021 nevrátil. Bylo na žalovaném, aby toto tvrzení žalobkyně v průběhu řízení vyvrátil, ale nestalo se tak. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni (prokázáno uvedenou Smlouvou včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměna dopisem ze dne 18. 8. 2021, kterým byl zároveň vyzván k úhradě svého dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., nikoli smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., jejímž pojmovým znakem je mimo jiné sjednaný úrok. Žalovanému tedy byla poskytnuta zápůjčka ve výši 16 000 Kč, kterou měl vrátit do 16. 2. 2021. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud v daném případě postupoval v souladu s ustanovení § 14b a.t., když má veškeré podmínky pro jeho použití za splněné.