8 C 124/2022-28 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 203 900 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy Expres půjčka [číslo] kterou žalovaný dne 15. 1. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr 200 000 Kč a žalovanému čerpáním tohoto úvěru vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 995,53 Kč měsíčně. Tuto svoji povinnost však žalovaný řádně nesplnil, a proto původní věřitel dopisem ze dne 19. 6. 2020 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka [číslo] ze dne 15. 1. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele, společnosti [právnická osoba] jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 995,53 Kč měsíčně, a to včetně smluveného úroku ve výši 15,4 % ročně. Z čl. III. bod 11 Smlouvy vyplývá právo původního věřitele pro případ prodlení žalovaného s kteroukoli splátkou prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný a požádat jej o jeho předčasné splacení.. Dle čl. III. bod 4 pak byl žalovaný povinen hradit původnímu věřiteli mimo jiné tyto poplatky: poplatek ve výši 50,00 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného; poplatek ve výši 100,00 Kč za každou změnu data měsíční splátky; poplatek ve výši 200,00 Kč měsíčně za vedení pohledávky [příjmení] v případě ukončení smlouvy o vedení Běžného účtu určeného ke splácení dluhů žalovaného; poplatek ve výši 600,00 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky; poplatek ve výši 300,00 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 21. 6. 2020 soud zjistil, že jeho obsahem je informace o zesplatnění celého úvěru k datu 19.6.2020 v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Bylo na žalovaném aby v řízení tvrdil a případně prokázal, že jeho dluh vůbec nevznikl, nebo že jej již, byť částečně splatil, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 15,4 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Dále pak žalovanému vznikla na základě shora citovaného ustanovení Smlouvy povinnost uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu stanovenou v celkové výši 3 900 Kč, když se jedná o dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu, dlužné náklady na upomínání a dlužný poplatek za prohlášení úvěru za splatný. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 423,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 156 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 203 900 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 320 Kč ve výši 5 947,20 Kč.