8 C 125/2022-22 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 6.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 142 477,99 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 28. 2. 2019 smlouvu flexibilní půjčka - revolvingový úvěr [číslo] kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši 140 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,31 % z úvěrového rámce. Z důvodu prodlení s úhradou jednotlivých splátek došlo dne 30. 12. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala pasivní. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze Smlouvy flexibilní půjčka - revolvingový úvěr [číslo] ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 140 000 Kč a závazek žalované tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 22,88 % ročně splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 2,31 % z úvěrového rámce. Žalovaná dále byla dle smluvních ujednání povinna v případě opoždění se s úhradou splátky zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč (v případě, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, je smluvní pokuta rovna výši dlužné splátky) a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně. Dále byla pro případ zesplatnění úvěru dohodnuta jednorázové smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Z výpisu z úvěrového účtu žalované má soud za prokázané, že žalovaná čerpala finanční prostředky dne 28.2.2019 ve výši 140 000 Kč, dne 16.9.2019 ve výši 8 000 Kč a dne 23.3.2020 ve výši 5 700 Kč, a dále z něj má soud za prokázané, jakým způsobem se žalovaná dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Za období od 28.2.2019 do 30.12.2021 žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 93 643 Kč. Z dopisu banky adresovaného žalované ze dne 30.12.2021 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek byl ke dni 30. 12. 2021 úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 163 400,07 Kč do 13.1.2022. Z tvrzení žalobkyně v žalobě pak soud zjistil, že ke dní podání žaloby žalobkyně za žalovanou evidovala dluh v celkové výši 142 477,99, skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 139 996,67 Kč, z dlužných poplatků za pojištění ve výši 1 151,32 Kč, z dlužných nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 330 Kč a z neuhrazených smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč (2 x 500 Kč za prodlení s úhradou 2 splátek). Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a případně prokázala, že svůj dluh již, byť třeba částečně, uhradila, ale nestalo se tak. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované opakovaně úvěr s výší prvního čerpání 140 000 Kč (žalovaná celkem načerpala částku ve výši 153 700 Kč), a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit vyčerpanou částku včetně smluvního úroku ve výši 22,88 % ročně ve splátkách odpovídajících minimálně 2,31 % z úvěrového rámce. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně poskytla opakovaně na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy žalované finanční prostředky, avšak žalovaná nedostála svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr a zaplatila jen 93 643 Kč. Žalobkyně proto nepochybila, pokud využila svého práva vyplývajícího z úvěrové smlouvy, a přisotupila k jednostrannému ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 545,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 142 477,99 Kč sestávající z částky 6 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 360 Kč ve výši 4 485,60 Kč.