8 C 170/2022-16 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 16 350 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 221,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 636,07 Kč, se zákonným úrokem z částky 10 000 Kč ve výši 8,5 % od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem 24,36 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli dne 11. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit včetně sjednaných úroků ve výši 2 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostního inkasa splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 8. 8. 2020. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 1 650 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.) 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 11. 8. 2020 smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 8 000 Kč (úrok 2 000 Kč, poplatek administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 000 Kč), celkem se tak zavázala vrátit částku 18 000 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 300 Kč RPSN činila 206,15 %. Předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k uhrazení pohledávky. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila celkem částku 1 650 Kč, bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť uvedená smlouva o úvěru je pro svůj rozpor s dobrými mravy neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit dále částku 8 000 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již (vysokých) sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradil větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a žalobkyně tak s těmito neměla vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 80 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 8 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právě úroky jsou pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Soud navíc přihlédl ke skutečnosti, že se jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak přijetím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 1 650 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 350 Kč žalobkyni uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud určil dle data předžalobní výzvy, kterou žalovaná obdržela dne 9. 2. 2022, poslední den lhůty byl 21. 2. 2022, a proto počátek prodlení žalované je 22. 2. 2022 Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 7. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). 8. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní, vyslovil soud, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z nich nárok.