8 C 173/2022-23 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14.6.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč jdoucí od 8.12.2018 do 3.8.2020 ve výši 9 % ročně a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] poskytl dne 16.3.2018 žalovanému bez právního důvodu v hotovosti částku 25 000 Kč, když úvěrová smlouva, na základě které uvedenou finanční částku žalovanému vyplatil, byla shledána neplatnou. Žalovaný potvrdil převzetí poskytnuté částky svým vlastnoručním podpisem. Dopisem ze dne 30.11.2018, odeslaným dne 3.12.2018, byl žalovaný původním věřitelem vyzván k zaplacení dlužné částky, ale na svůj dluh ani přes opakované výzvy ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne 11.12.2019 postoupena společnosti [právnická osoba], která jej následně smlouvou ze dne 26.5.2020 postoupila žalobkyni. Úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 4.8.2020 do zaplacení již byl žalobkyni přiznán pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech č.j. 8 C 226/2020-31 ze dne 27.9.2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 8 C 226/2020 má soud za prokázané, že se žalobce po žalovaném domáhal mimo jiné zaplacení částky 25 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč jdoucího od 17.4.2019 do zaplacení, s tím, že žalovaný uzavřel dne 16.3.2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byl poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaný řádně nesplácel. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27.9.2021 bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni bylo přiznáno právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 25 000 Kč, když uzavřená smlouva o úvěru byla shledána jako absolutně neplatná a žalovanému byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč jdoucí od 4.8.2020 do zaplacení, když bylo z předložených listinných důkazů zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k vrácení finančních prostředků výzvou ze dne 27.7.2020, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 31.8.2020 a následujícího dne měl žalovaný žalobci finanční prostředky vrátit. Protože následující den byla sobota, měl žalovaný poslední možnost řádně splnit svůj dluh v pondělí, dne 3.8.2020, a protože tak neučinil, dostal se následujícího dne do prodlení. Ještě před tím, než shora uvedený rozsudek nabyl právní moci, vzala žalobkyně podáním ze dne 29.10.2021 žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 17.4.2019 do 3.8.2020 zpět a protože žalovaný s učiněným zpětvzetím nevyjádřil svůj nesouhlas, a proto soud jeho souhlas předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř., bylo řízení v tomto rozsahu usnesením zdejšího soudu ze dne 24.2.2022, č.j. 8 C 226/2020-58 zastaveno a v tomto rozsahu byl zrušen výrok II. citovaného rozsudku. Z výzvy sepsané právním předchůdcem žalobkyně dne 30.11.2018 včetně dokladu o doručení předložené žalobkyní v probíhajícím řízení bylo zjištěno, že jí byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 16.3.2018 [číslo]. Výzva byla žalovanému doručena dne 5.12.2020 Smlouvou o koupi části závodu ze dne 27.9.2018 a Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 a 26.5.2020 byla osvědčena aktivní legitimace žalobkyně. 5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Dle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Již pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27.9.2021, č.j. 8 C 226/2020-31 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni, [právnická osoba], s.r.o., bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucím od 4.8.2020 do zaplacení, neboť bylo ve věci zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 16.3.2018 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč vyplatil. S ohledem na celkové podmínky smlouvy však soud tuto posoudil jako absolutně neplatnou. O úhradě úroku z prodlení z částky 25 000 Kč do 4.8.2020 dosud nebylo soudem rozhodováno, neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu svůj předchozí návrh se souhlasem žalovaného zpět. Protože se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovaný byl k úhradě svého dluhu vyplývajícího z citované úvěrové smlouvy vyzýván již výzvou ze dne 30.11.2018 která mu byla doručena dne 5.12.2018, shledal soud žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl, když žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy již byl závazek žalovaného splatný dle § 1958 odst. 2 o.z. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a rozhodl tak, že procesně úspěšné žalobkyni jejich náhradu nepřiznal, když má za to, že tyto náklady nebyly účelně vynaložené. Žalobkyni nic nebránilo, aby nárok požadovaný po žalovaném touto žalobou uplatnila v plném rozsahu již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 226/2020, ve kterém bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně ze stejného úvěrového vztahu. Úrok z prodlení je zásadně závazkem akcesorickým, tedy závislým na závazku hlavním, se kterým bývá pravidelně vymáhán. Nutno poukázat i na skutečnost, že žalobkyně se i v rámci předešlého citovaného řízení po žalovaném zaplacení úroků z prodlení z částky 25 000 Kč domáhala, a tyto jí byly na základě předložených důkazů za období od 4.8.2020 do zaplacení přiznány. Návrh na zaplacení úroku z prodlení z částky 25 000 Kč za období od 17.4.2019 do 3.8.2020 pak žalobkyně vzala v předešlém řízení zpět. Je právem žalobkyně požadovat dílčí plnění z jednoho úvěrového vztahu různými žalobami, nejedná se však o postup ekonomicky šetrný a náklady na jednotlivá řízení nejsou vynaloženy účelně, když stejného výsledku bylo možné dosáhnout v řízení jediném. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.