8 C 175/2021-54 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 39 711 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal splatit úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 98,7 % ročně ve 42 měsíčních splátkách po 2 626 Kč. Žalovaný však splátky přestal řádně a včas hradit, když na svůj dluh uhradil pouze částku 31 626 Kč, přičemž poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 10.8.2020 (Žalovaný uhradil na svůj dluh dne 8.1.2020 částku 2 626 Kč, dne 7.2.2020 částku 4 000 Kč, dne 16.3.2020 částku 4 000 Kč, dne 17.4.2020 částku 5 000 Kč, dne 15.5.2020 částku 5 000 Kč, dne 10.6.2020 částku 4 000 Kč, dne 8.7.2020 částku 4 000 Kč a dne 10.8.2020 částku 3 000 Kč). Protože se žalovaný dostal se splátkou [číslo] splatnou dne 8.1.2021 do prodlení o délce 65 dnů, byl úvěr žalobkyní bez dalšího dle čl. 6 Smlouvy zesplatněn a veškerá dosud nezaplacená jistina úvěru spolu se všemi dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 31 495,62 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Ještě před zesplatněním úvěru pak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dvou smluvních pokut á 499 Kč dle bodu 6.1 Smlouvy, a to za dvě splátky, s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení delším než 30 dnů a právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu smluvních pokut a náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného za prodlení se splátkami [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně neuhradil novou jistinu úvěru, požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, kapitalizovanou za období od 16.3.2021 do 27.9.2021 na částku 6 174 Kč. Žalobkyně požadovala taktéž úrok ve výši 98,7 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 25 397,53 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému na 25.1.2022 se žalovaný bez řádné omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, a soud proto věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v jeho nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 28.11.2019 smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému téhož dne poskytnuta převodem na bankovní účet částka 28 000 Kč. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázal uhradit úrok ve výši 98,7 % ročně. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta za každé prodlení s úhradou splátky v trvání alespoň 30 dnů ve výši 499 Kč, rovněž bylo účastníky sjednáno právo žalobkyně na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce alespoň 15 dnů. Dále byla účastníky pro případ řádného neuhrazení zesplatněné jistiny úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, skládající se z nezaplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění k úvěru. Z tvrzení žalobkyně v žalobě má soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 31 626 Kč, bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokázal opak, ale nestalo se tak.. Zároveň má soud předloženými upomínkami za prokázané, že žalovaný byl k úhradě svého dluhu žalobkyní opakovaně vyzýván. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje zejména z ujednání o výši úroků a uplatněných smluvních pokutách. Nelze totiž pominout, že v daném případě se jednalo o smlouvu spotřebitelskou, tedy žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele a v takovém případě je smluvní volnost stran korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je však přitom v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Stranami sjednaný úrok ve výši dosahující téměř 100 % ročně odporuje ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a jedná se o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila cca 8,5 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Zároveň soud shledal celkový koncept smlouvy nastavený výrazně v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, neboť ten byl za porušení smluvních podmínek stíhán dalšími drakonickými sankcemi. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. 25 Co 162/2020). 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 28 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni částku ve výši 31 626 Kč. Protože žalovaný uhradil žalobkyni více, než kolik činila jistina poskytnutého úvěru, nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. Právo na jejich náhradu by náleželo žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný. Protože však nebylo zjištěno, že by žalovanému jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.