8 C 177/2020-176 — Okresní soud v Rokycanech

1. Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 8 C 177/2020-86, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 220 480,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 216 476 Kč jdoucím od 21. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále žalované uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 90 782 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítla zejména to, že vady díla vytýkala již před přípravným jednáním a také po celou dobu stavby požadovala po žalobkyni provedení záznamu do stavebního deníku a odstranění vad, žalobkyně však vydat stavební deník a zaznamenat zjištěné vady stavby odmítala. K prokázání svých tvrzení navrhovala provést důkazy, které však soud prvního stupně neprovedl, vycházel z jednostranného tvrzení žalobkyně a vycházel z toho, že žalovaná v koncentrační lhůtě svá skutková tvrzení nedoplnila. Dále žalovaná namítla rovněž to, že již před soudem prvního stupně uváděla, že od smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní řádně odstoupila dne 2. 7. 2020, přičemž soud prvního stupně smlouvu o dílo považoval za platnou a dospěl k závěru, že odstoupení namístě není, nezabýval se však otázkou vad a pouze zkoumal otázku platnosti či neplatnosti smluvních ujednání dle původní smlouvy o dílo. Dle žalované tedy soud prvního stupně naprosto chybně hodnotil průběh jednání, neprovedl navržené důkazy a nemohl tedy dojít ke správnému závěru, neboť řešil pouze otázku platného či neplatného odstoupení od smlouvy, došel k závěru, že odstoupení je neplatné, a vycházel tedy z toho, že by se strany měly řídit platně uzavřenou smlouvou o dílo. Dle žalované takto ale rozhodl soud prvního stupně zcela předčasně, důkazní prostředky provedl jen zčásti a mohl tak dojít ke zcela chybnému závěru, pokud žalobě vyhověl. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalovaná následně podáním ze dne 9. 8. 2021 své odvolání obsáhle doplnila, přičemž nejprve shrnula, jakého obsahu smlouva o dílo byla mezi účastnicemi dne 23. 3. 2020 uzavřena a jaké plnění na podkladě uzavřené smlouvy o dílo žalobkyni poskytla ve výši celkem 470 000 Kč. Dále uvedla, že žalobkyni nejméně od května 2020 při kontrole stavby opakovaně vytýkala vady díla a žádala o jejich zhojení, přičemž takto postupovala v souladu se smlouvou, jelikož forma vytýkání vad při kontrolách a při přejímacím řízení nebyla dle ní ve smlouvě o dílo stanovena, když stanovena ve smlouvě o dílo byla pouze forma pro reklamaci, kterou lze ale chápat jako samostatný prostředek ke zhojení vad. Na podporu tohoto svého závěru ohledně výkladu smlouvy o dílo poukázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, a na komentář k ust. § 2593 o. z. Poté žalovaná znovu poukázala na to, že opakovaně žádala žalobkyni o zaznamenání vad díla do stavebního deníku, který měla k dispozici pouze žalobkyně, ačkoli v souladu s právními předpisy měl být stavební deník na stavbě přístupný kdykoli v průběhu práce na staveništi všem oprávněným osobám. [příjmení] slovních výtek se dle svých tvrzení dále žalovaná obrátila na žalobkyni v reakci na vystavení faktury na částku 216 476,10 Kč písemným dopisem ze dne 22. 6. 2020, ve kterém mimo jiné poukázala na to, že žalobkyni několikrát upozorňovala na změny v předmětu díla, kdy o těchto nebyl žalobkyní učiněn žádný zápis. Z tohoto dopisu navíc dle žalované vyplývá to, že strany o ukončení smlouvy v této době již jednaly a že se žalobkyně s žalovanou dohodly na ukončení smlouvy o dílo, a z tohoto důvodu proto žalovaná odmítla žalobkyni uhradit zálohovou fakturu, přičemž žalobkyně na tento dopis reagovala předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2020, ve které žalovanou vyzývala, aby zálohovou fakturu uhradila. V reakci na to pak žalovaná žalobkyni dne 2. 7. 2020 zaslala dopis, kterým ve smyslu článku VII., 7.2 odstoupila od smlouvy, kdy z tohoto dopisu rovněž vyplývá, že se žalovaná několikrát pokoušela s žalobkyní uzavřít dohodu, avšak žalobkyně na navrhované řešení nereagovala a vytčené vady v přiměřené lhůtě, tedy nejméně od května 2020 do 2. 7. 2020, neodstranila. I kdyby dle žalované soud nebral v potaz ústní vytýkání vad stavby, minimálně písemná výzva byla žalobkyni doručena dne 25. 6. 2020, avšak žalobkyně přesto nápravu vytčených vad nezjednala a ani se o to nepokusila do deseti dnů od doručení výzvy, a tedy žalovaná dne 2. 7. 2020 od smlouvy řádně a v souladu se smlouvou odstoupila. Ovšem i ústní výzvy ze strany žalované se do dispoziční sféry žalobkyně dostaly, a to za přítomnosti svědků pana [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení], avšak žalobkyně nápravu vytčených vad neučinila a ani se o to nepokusila. Postup žalované měl přitom dle ní oporu v ust. § 2593 o. z. s tím, že žalovanou vytýkané porušení smlouvy je podstatné, protože pokud by žalovaná věděla, že žalobkyně nebude postupovat v souladu s projektovou dokumentací a výsledná stavba bude životu a zdraví nebezpečná, smlouvu by s žalobkyní nikdy neuzavřela. Žalovaná tedy byla dle svého přesvědčení oprávněná i ve smyslu ust. § 2002, [číslo] a [číslo] odst. 1 písm. d) o. z od smlouvy odstoupit. Přesto soud prvního stupně rozhodl, jelikož žalovaná v poskytnuté koncentrační lhůtě nedoplnila svá skutková tvrzení týkající se údajných vad, na základě kterých by mohla být následně posouzena, případně prokazována oprávněnost jejího odstoupení od uzavřené smlouvy o dílo, že od smlouvy nebylo odstoupeno a práva a povinnosti stran ze smlouvy stále trvají. 4. S tímto závěrem však žalovaná nesouhlasí, jelikož odstoupení od smlouvy je jednostranným adresným právním jednáním, jehož důsledkům může druhá strana zabránit jen, připouští-li to zákon a za podmínek zákonem stanovených, účinky odstoupení tedy nastávají při splnění zákonem stanovených podmínek jeho dojitím druhé smluvní straně. Co do obsahu odstoupení nemá přitom občanský zákoník žádné zvláštní požadavky a ani neuvedení důvodů odstoupení nemá na jeho účinky vliv. Žalovaná tedy dle svého názoru od smlouvy řádně odstoupila, a úkolem soudu proto nebylo zkoumat oprávněnost odstoupení žalované od smlouvy z hlediska řádné specifikace vad nemovitosti. I přesto však žalovaná za účelem prokázání, že řádně odstoupila od smlouvy poté, co žalobkyni vytkla vady díla a požadovala jejich nápravu, která však do odstoupení od smlouvy nebyla realizována, navrhla soudu provést důkazy, které soud neprovedl, a nemohl proto dojít ke správnému skutkovému zjištění. Soud prvního stupně se zejména nezabýval provedením a aktuálním stavem stavby ani otázkou, zda nejsou tvrzení žalobkyně v rozporu se skutečným stavem. Soud za tímto účelem neprovedl místní šetření, znalecký posudek ani výslechy svědků pana [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], kteří ve svém prohlášení uvedli, že byli svědky vytýkání stavebních nedostatků stavby ze strany žalované. Žalovaná navíc tyto vady podložila znaleckým vyjádřením znalce [jméno] [příjmení]. Dále poukázala žalovaná rovněž na nedostatky stavebního deníku vedeného žalobkyní a na to, jaké vady stavby byly znalcem [jméno] [příjmení] v rámci místního šetření dne 31. 8. 2020 zjištěny. 5. Následně žalovaná ještě poukázala na své postavení spotřebitele a na ochranu, která je spotřebiteli právním řádem České republiky poskytována, kdy dle ní nelze přehlížet skutečnost, že v této věci vede spor žalovaná jako spotřebitel ve věku téměř sedmdesáti let se žalobkyní jako profesionálem v poskytování stavebních služeb, které si u ní žalovaná objednala a které žalobkyně zjevně provedla vadně. Pokud by odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, vedl by tento postup dle žalované nevyhnutelně k tomu, že by žalovaná v budoucnu požadovala po žalobkyni zaplacenou cenu za dílo uhradit zpět z titulu škody způsobené vadou díla. Podle žalované s ohledem na skutečnosti, které byly v tomto řízení prokázány, nelze rozhodnout tak, jak bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, a proto i ve svém doplnění odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že je považuje za ryze účelové a nesprávné, s argumenty žalované nesouhlasí, a naopak plně souhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně. Dále žalobkyně poukázala na to, že zejména v doplnění odvolání ze dne 9. 8. 2021 je v rozporu se zásadou koncentrace řízení uvedeno mnoho nových tvrzení a skutečností, ke kterým však podle občanského soudního řádu nemůže odvolací soud vůbec přihlížet. V rozporu se zásadou koncentrace řízení se například uvádí, že vady by mohly ohrozit zdraví i život osob s tím, že žalobkyně nepostupovala v souladu se stavebními normami a projektovou dokumentací. Zároveň se v odvolání uvádí, že vady byly údajně vytýkány od května 2020 do 2. 7. 2020, kdy údajně