8 C 200/2021 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 20.9.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 57 698,48 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne 20.7.2020 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 57 698,48 Kč, avšak v dohodnuté lhůtě do dne 20.4.2021 jej řádně nesplatila. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20.7.2020 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta, jejím prostřednictvím zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni splácet spolu s úrokem ve výši 10,5 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 11 % z nesplacené jistiny úvěru, nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Roční procentní sazba nákladů daného úvěru činila 231,39 %. Z předložených potvrzení o provedené platbě pak má soud za prokázané, že původní věřitel zaslal žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 31.7.2020 částku 9 500 Kč, dne 20.7.2020 částku 30 500 Kč, dne 10.9.2020 částku 1 793 Kč a dne 18.8.2020 částku 1 400 Kč, celkem tedy částku 43 193 Kč. Z tvrzení žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek uzavřenou dne 27.1.2020 pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna písemným oznámením ze dne 28.5.2021, kterým byla zároveň vyzvána k úhradě svého dluhu ve lhůtě 3 dnů od převzetí oznámení. Z podacího lístku má soud za zjištěné, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 28.5.2021. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které činily 11,5 % měsíčně a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 8 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné akceptovat úrokovou sazbu ve výši 10,5 % měsíčně, tedy více než 100 % ročně. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 43 193 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před podáním žaloby neuhradila na svůj dluh ničeho. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2021, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla téhož dne podána k poštovní přepravě. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 2. 6. 2021 a do 3. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 7. 7. 2021. Jelikož tak neučinil, dostala se od 8. 7. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 7. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 623,53 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 698,48 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a jednoho půlúkonu dle § 11 odst. 2 a.t. (předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 450 Kč ve výši 1 984 Kč.