8 C 212/2021-107 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 6.5.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 91 146,95 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy, kterou uzavřela dne 24. 7. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IĆ: [číslo] Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr 100 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami v 96 měsíčních splátkách po 1 470,21 Kč. Tuto svoji povinnost však žalovaná řádně nesplnila, původní věřitel proto dopisem ze dne 19. 12. 2018 prohlásil celý dluh žalované za splatný. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením ze dne 8.6.2021 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze Smlouvy o úvěru - [anonymizováno] půjčka ze dne 24. 7. 2017 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele, společnosti [právnická osoba], IĆ: [číslo], jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami v 96 měsíčních splátkách po 1 470,21 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 9,1 % ročně. Z čl. 6 předmětné Smlouvy bylo dále zjištěno, že účastníky bylo sjednáno oprávnění původního věřitele v případě jejího prodlení žalované s úhradou splátek jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit. V takovém případě byla žalované dle čl. 4 Smlouvy povinna uhradit poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Z dopisu původního věřitele žalované ze dne 19. 12. 2018 soud zjistil, že jeho obsahem je informace o zesplatnění celého úvěru a dále pak výzva žalované k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Dále bylo předžalobní upomínkou prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k dobrovolné úhradě svého dluhu včetně příslušenství. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě však žalovaná na tuto upomínku nijak nereagovala, a proto žalobkyni nezbylo, než se svého práva domáhat u soudu. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu §2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 9,1 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalované tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 9. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 194,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 646 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 146,95 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a sepis žaloby) a z částky 2 390 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (tzv. prostá předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 850 Kč ve výši 2 698,50 Kč.