8 C 236/2021-11 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 3 102,30 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit včetně sjednaných úroků a poplatku nejpozději dne 30.7.2019, což však neučinil. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani poté, co byl žalobkyní písemně upomenut. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložené Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 29. 6. 2019 bylo zjištěno, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku 1 500 Kč a závazek žalovaného tuto částku splatit včetně smluvního úroku ve výši 40 % ročně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 602,30 Kč Celkem tak měl žalovaný nejpozději dne 30.7.2019 vrátit původnímu věřiteli částku 3 149,97 Kč. Z výpisu z bankovního účtu původního věřitele, že původní věřitel žalovanému zaslal dne 1.7.2019 částku ve výši 1 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, čímž byla i prokázána aktivní legitimace žalobkyně. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši roční procentní sazby nákladů, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 1 500 Kč uhradit dále částku 1 602,30 Kč, označenou jako poplatek a úrok z jistiny ve výši 40 % ročně. Celkem měl tedy původnímu věřiteli vrátit částku více než dvakrát vyšší, než kolik činila jistina, přičemž úvěr byl splatný za 29 dnů. Roční procentní sazba nákladů takto sjednaného úvěru přestavuje 9 742,60 % a právě z této výše soud usuzuje, že se jedná o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Soud zjišťoval průměrnou výši ročních procentních sazeb nákladů u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila cca 9 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou roční procentní sazbu nákladů akceptovat. Toto ujednání pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích a poplatku neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 1 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Bylo na žalovaném, aby v řízení případně tvrdil a prokázal opak, ale nestalo se tak. Ze shora uvedených důvodů proto soud uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši 1 500 Kč vrátil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2021, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla téhož dne podána k poštovní přepravě. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 8. 4. 2021 a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 12. 4. 2021. Jelikož tak neučinil, dostal se od 13. 4. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 7. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). 8. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Protože však nebylo zjištěno, že by žalovanému jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.