8 C 51/2022-14 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 34 200 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 22. 2. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím úvěru se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku ve výši 16 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 1.3.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2020. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, když na svůj dluh uhradila pouze částku 1 800 Kč. Žalobce po žalované žádal zaplatit dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 599,99 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600,01 Kč, včetně smluvního úroku, který žádal oproti sjednanému pouze ve výši 19,03 % ročně a úroku z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka postoupena žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne, ve kterém byla zároveň vyzvána k úhradě svého dluhu ve lhůtě 10 dnů od jeho obdržení. Následně žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou. Protože však žalovaná ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila, nezbylo žalobci než se svého práva domáhat podanou žalobou.. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.) 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce společností [právnická osoba], [IČO] žalovanou byla uzavřena dne 22. 2. 2019 smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázala uhradit poplatek ve výši 16 000 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Celkem se tak zavázala uhradit částku 36 000 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 600 Kč. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně a RPSN pro variantu 60 splátek činila 206,15 %. Pro případ prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky byla účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení a dále byla žalovaná povinna žalobci uhradit veškeré účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s prodlením žalované vznikly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením datovaným dne 19. 2. 2021. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 14. 5. 2021. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila celkem částku 1 800 Kč, bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč uhradit dále částku 16 000 Kč. Tato částka byla sice ve smlouvě rozdělena na tři části (úrok, odměna za administrativní činnost a odměna za hotovostní inkaso), nicméně v daném případě dospěl soud k závěru, že sjednané poplatky představují skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobce. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody, což je zřejmé zejména u poplatku za administrativní činnost, když takovou odměnou je u úvěrových smluv pravidelně právě jen úrok. Zároveň bylo shledáno, že ač žalovaná neuhradila větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobcem požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 70,16 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila cca 9 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Pro případ prodlení žalovaného byla zároveň ve smlouvě dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení, která je tak na samé horní hranici zákonné přípustnosti určené v ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je je soudem jako nemravné hodnoceno podstatné ujednání smlouvy (ujednání o úrocích), aniž by bylo jakkoli kompenzováno jinými podstatnými výhodami ve prospěch žalované je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 15. 6. 2021 sp. zn. 64 Co 131/2021). 7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 20 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila částku 1 800 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 18 200 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2021, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 22.2.2021 a žalovaná měla žalobci vrátit peněžní prostředky do 8. 3. 2021. Jelikož tak neučinila, dostala se od 9. 3. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s oh