8 C 61/2022-10 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 14.2.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli prostřednictvím internetové domény dne 2.5.2021 smlouvu o úvěru č [číslo], kterou se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěru na částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 2.6.2021, a to bez jakýchkoli úroků či poplatků, což však neučinila. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství přechodnému věřiteli, společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji téhož dne Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po dobu řízení zůstala pasivní. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy dokument označený jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 2. 5. 2021, včetně jejího doplnění ze dne 4.5.2021, ze které soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr jednorázově do 2.6.2021, bez jakýchkoli dalších poplatků či úroků. Žalobkyně uvedené prokázala jak Smlouvou o úvěru ze dne 2.5.2021, včetně jejího doplnění ze dne 4.5.2021, tak potvrzením o verifikační platbě žalované a potvrzením o provedené platbě na účet žalovaného v celkové výši 12 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalovaná částku 12 000 Kč v dohodnuté lhůtě splatnosti, tedy do dne 2.6.2021 nevrátila. Bylo na žalované, aby toto tvrzení žalobkyně v průběhu řízení vyvrátila, ale nestalo se tak. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni (prokázáno uvedenými Smlouvami včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně vyrozuměna dopisem ze dne 19. 11. 2021, kterým byl zároveň vyzván k úhradě svého dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., nikoli smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., jejímž pojmovým znakem je mimo jiné sjednaný úrok. Žalované tedy byla poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč, kterou měla vrátit do 2. 6. 2021. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V daném případě byly shledány veškeré podmínky požadované § 14b citované vyhlášky jako splněné.