11 C 110/2023-11 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 47 816,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli dne 4. 11. 2021 Smlouvu o revolvingovém úvěru, kterým žalobkyně umožnila žalovanému čerpat prostředky až do úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Následně dodatky ke smlouvě byl limit navýšen na 50 000 Kč. Dále byla sjednaná úroková sazba 16,9 procent ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté a čerpané prostředky splácet měsíčními splátkami ve výši 600 Kč, což nesplnil. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z úvěrové smlouvy ze dne 4. 11. 2021 ve znění pozdějších dodatků má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednali revolvingový úvěr, kterým žalobkyně umožnila žalovanému čerpat prostředky prostřednictvím platební karty až do úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet splátkami ve výši 600 Kč a z vyčerpaného úvěru platit úroky ve výši 16,9 % ročně. Nárok z uvedené smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2023. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, což žalobkyně doložila platební historií. Proto žalobkyně dne 24. 12. 2019 úvěr zesplatnila. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 091 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 913 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 816,50 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.