11 C 2/2023-25 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a dále s úrokem ve výši 24,96 procent ročně z jistiny. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovanou dne 22. 4. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru (dle NOZ) [číslo] na základě které jí poskytla částku 11 000 Kč, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 800 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 330 Kč. Žalovaná splátky neplatila řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostala do prodlení. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. 3. Smlouvou o úvěru ze dne 22. 4. 2018 [číslo] je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovanou uzavřela platnou smlouvu o úvěru (dle NOZ), na základě které jí poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022, o čemž byla žalovaná informována písemným oznámením. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Protože bylo prokázáno, že byla mezi shora uvedenými smluvními stranami uzavřena smlouva o úvěru (dle NOZ) a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že žalovaná nesplatila dluh vzniklý z předmětné smlouvy, tak soud žalobě vyhověl, když aktivní legitimace žalobkyně vznikla platným a účinným postoupením pohledávky ze dne 7. 1. 2022. 6. Podle dle § 1970 o. z. jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu, může věřitel požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. 7. Soud zamítl žalobu co do úroku ve výši 24,96 procent ročně z dlužné jistiny, když ujednání o tomto úroku není součástí uzavřené smlouvy. Naopak z předmětné smlouvy je zcela patrné a zřejmé, jakou částku měla žalovaná zaplatit, tedy že má kromě zapůjčené jistiny uhradit souhrnný poplatek. Ve smlouvě není o dalším příslušenství žádná zmínka. Ujednání, na které žalobci odkazuje, je však obsaženo toliko pouze ve smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce, které však netvoří s předmětnou smlouvou jeden celek, jsou oddělené, byť jsou vytištěné na zadní stranu předmětné smlouvy. Například z nálezu Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 vyplývá závěr, na který zdejší soud ve stručnosti odkazuje, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr je zcela nepochybně nutno vztáhnout i na ujednání o úroku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 338 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 170 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 500 Kč ve výši 945 Kč.