11 C 231/2022-18 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24 939 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky a žalovaná se je zavázala spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o úvěru ze dne 27. 4. 2021, z níž zjistil, že originál tohoto dokumentu je v elektronické podobě, který je elektronicky podepsán pouze prostým, nikoli uznávaným elektronickým podpisem žalované. Jedná se pouze vypsané jméno žalované prostřednictvím textového editoru neobsahující žádný certifikát, tedy tím spíše neobsahující certifikát, na kterém je podpis založen a bylo by ho možné podle identifikátoru elektronické podatelny považovat za důvěryhodný, nejedná se o kvalifikovaný certifikát vystavený akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb v ČR. Z tohoto dokumentu soud tedy nemohl dovodit, že žalovaná smlouvu prokazatelně podepsala, tedy že byla uzavřena smlouva o úvěru a co bylo případně jejím obsahem. Proto žalobkyni s poučením podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyzval, aby doložila uzavření předmětné smlouvy včetně jejího obsahu, jiné důkazy o uzavření půjčky navrženy nebyly, vyjma důkazů předložených v žalobě. 4. Žalobkyně pouze tvrdila, jakým způsobem žalovaného ztotožnila a toto doložila následnou sms komunikací, ze které je patrné, že žalovanou vyzývala k zaplacení poskytnuté částky. Smlouva dle tvrzení žalobkyně byla podepsána„ elektronickým podpisem, což mělo být uvedením kódu zaslaného žalované, která jej měla vepsat do webové aplikace. Po podepsání všech dokumentů měla být poskytnutá částka klientovi odeslána bankovním převodem na uvedené číslo účtu nebo složenkou na adresu klienta (co žalobkyně též doložila výpisem z jejího účtu). 5. Ze shora uvedených tvrzení a předložených důkazů nevyplývá, že žalovaná uzavřela smlouvu v žalobkyní předloženém znění, když tento elektronický dokument nebyl nijak zajištěn proti případným následným změnám a nebyl prokazatelně opatřen podpisem žalované, tedy nebylo prokázáno, že se žalovaná seznámila s jeho obsahem a s tímto obsahem souhlasila, jak bylo uvedeno výše. Žalobkyní tvrzeným a doloženým způsobem ověřování totožnosti totiž nelze vyloučit, že smlouvu uzavřel někdo jiný, na základě legálně či nelegálně získaných přístupových dat. Nelze ani zjistit, jaké konkrétní dokumenty žalovaná případně schvalovala, resp. jak je zabezpečen obsah dokumentu, a nelze ani vyloučit změnu obsahu dokumentu po jejím případném odsouhlasení žalovanou. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Soud uzavřel, že žalobkyně sice neprokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, avšak prokázala, že žalované zaslala částku 20 000 Kč, přičemž tato částka, jak bylo zdůvodněno shora, byla zaslána žalované bez prokázaného právního důvodu. Tím se žalovaná obohatila, byla povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Proto soud žalobě co do částky 20 000 Kč vyhověl. Protože žalovaná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobcům nevrátilabezdůvodně vyplacenou částku, byla žalovaná v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení zaslané peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k jejímu zaplacení stanovené k zaslané upomínce, a to dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 187,46 Kč, přičemž tato částka představuje 60,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,2 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 998 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 939 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.