11 C 31/2023-13 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 378,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným dne 27. 4. 2015 uzavřela smlouvu o sdružených bankovních službách, na základě které mu poskytla při běžném účtu úvěrový rámec ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu s úroky splácet. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostal do prodlení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 27. 4. 2015 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným kromě vedení bankovního účtu sjednali kontokorentní úvěr, kterým žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do úvěrového limitu ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem, nepřekročit povolený limit a z vyčerpaného úvěru platit úroky ve výši 29 % ročně. Nárok z uvedené smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 3. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 7 000 Kč, žalovaný však překročil úvěrový limit. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že překročil úvěrový limit a dluh po zaslané upomínce nezaplatil. Proto soud žalobkyni žalovanou částku včetně sjednaného smluvního úroku přiznal. Podle dle § 1970 o. z. jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu, může věřitel požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 378,13 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.