11 C 40/2023-25 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 330 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a dále s úrokem ve výši 23,72 procent ročně z jistiny. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným dne 14. 7. 2014 uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla částku 17 000 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 400 Kč splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným dne 24. 1. 2015 uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 580 Kč splácet v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostal do prodlení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 1. 2015 [číslo] je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 7. 2014 [číslo] je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 tohoto zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 5. Protože bylo prokázáno, že byla mezi shora uvedenými smluvními stranami uzavřena smlouva o zápůjčce a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že žalovaný nesplatil dluh vzniklý z předmětné smlouvy, tak soud žalobě vyhověl, když aktivní legitimace žalobkyně vznikla platným a účinným postoupením pohledávky ze dne 22. 9. 2016. 6. Podle dle § 1970 o. z. jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu, může věřitel požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. 7. Soud zamítl žalobu co do úroku ve výši 23,72 procent ročně z dlužné jistiny, když ujednání o tomto úroku není součástí uzavřené smlouvy. Naopak z předmětné smlouvy je zcela patrné a zřejmé, jakou částku měl žalovaný zaplatit, tedy že má kromě zapůjčené jistiny uhradit souhrnný poplatek. Ve smlouvě není o dalším příslušenství žádná zmínka. Ujednání, na které žalobci odkazuje, je však obsaženo toliko pouze ve smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce, které však netvoří s předmětnou smlouvou jeden celek, jsou oddělené, byť jsou vytištěné na zadní stranu předmětné smlouvy. Například z nálezu Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 vyplývá závěr, na který zdejší soud ve stručnosti odkazuje, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr je zcela nepochybně nutno vztáhnout i na ujednání o úroku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla úspěšná pouze z části, resp. úspěch žalovaného a žalované byl přibližně stejný.