11 C 6/2023-25 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 30 750 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetové domény dne 21. 2. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit včetně sjednaných úroků, což však neučinil. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy dokument označený jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 2. 2022. Obsahem tohoto dokumentu je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku splatit včetně smluvního úroku ve výši 5 750 Kč. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Z výpisu z bankovního účtu původního věřitele, že původní věřitel žalovanému zaslali částku ve výši 25 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, čímž byla i prokázána aktivní legitimace žalobkyně. 4. V předmětné věci se žalobci nepodařilo prokázat, že došlo k uzavření předmětné smlouvy s uvedeným obsahem, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyní předložený dokument byl akceptován žalovaným, protože nebyla doložena věrohodná identita jednající osoby (žalovaného) a nebyla prokázána ani spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému původního věřitele, neboť nebylo ničím doloženo, že jsou skutečně prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Proto ani soud nemohl k tomuto dokumentu přihlížet. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Ze soudem vyžádaného účtu číslo [bankovní účet] soud zjistil, že tento účet vlastní žalovaný. Na tento účet byla dne 22. 2. 2023 připsána částka 25 000 Kč, přičemž jako odesílatel je označena společnost [právnická osoba] 5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 25 000 Kč. Vzhledem k tomu že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, resp. že došlo k akceptaci obsahu smlouvy ze strany žalovaného, došlo tím k jeho bezdůvodnému obohacení na úkor původního věřitele. Proto soud v souladu s § 2993 o. z. rozhodl, že žalovaný je povinen vydat částku, o kterou se obohatil, a to i včetně úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Naopak soud zamítl žalobu co do částky odpovídající žalobou požadovaných úroků, neboť nebylo prokázáno, že došlo k jejich sjednání, zda jejich výši žalovaný akceptoval. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 133,41 Kč, přičemž tato částka představuje 62,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 750 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.