11 C 72/2023-18 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 048 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetové domény [webová adresa] dne 4. 1. 2022 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit včetně sjednaných úroků, což však neučinila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. V předmětné věci se žalobkyni nepodařilo prokázat, že došlo k uzavření předmětné smlouvy s uvedeným obsahem, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyní předložený dokument byl akceptován žalovanou, protože nebyla doložena věrohodná identita jednající osoby (žalované) a nebyla prokázána ani spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému žalobkyně, neboť nebylo ničím ověřitelným doloženo, že jsou skutečně prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Doložení akceptace smlouvy tím, že byl ze strany žalobkyně zaslaný číselný kód a žalobkyně tvrdí, že jej žalovaná přepsala do aplikace pracující na webovém rozhraní, aniž by bylo prokázáno, že telefonní číslo užívá právě a výhradně žalovaná, se zdejšímu soudu v dnešní době, kdy lze i v digitální podobě smluvní stranu jednoznačně ztotožnit a dokument náležitě zajistit proti změnám (například použitím bankovní identity či prostřednictvím či kvalifikovaným elektronickým podpisem) se zdejšímu soudu jeví jako nedostatečné. Proto ani soud nemohl k tomuto dokumentu přihlížet. Z potvrzení o provedené platbě však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč. Z přehledu plateb má soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 4. 2. 2022 částku 1 131 K, dne 4. 3. 2022 částku 1 360 Kč, dne 4. 4. 2022 částku 1 Kč, dne 4. 5. 2022 částku 2 845 Kč, dne 6. 6. 2022 částku 1 360 Kč, dne 4. 7. 2022 částku 1 Kč, dne 5. 8. 2022 částku 2 873 Kč, dne 6. 9. 2022 částku 1 360 Kč a dne 1. 11. 2022 částku 200 Kč. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalované poskytla částku 15 000 Kč. Podle přehledu plateb žalovaná vrátila žalobkyni částku v celkové výši 11 131 Kč. Vzhledem k tomu že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, resp. že došlo k akceptaci obsahu smlouvy ze strany žalované, došlo tím k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Proto soud v souladu s § 2993 o. z. rozhodl, že žalovaná je povinna vydat částku, o kterou se obohatila, a to i včetně úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Naopak soud zamítl žalobu co do částky odpovídající žalobou požadovaných úroků a poplatků, neboť nebylo prokázáno, že došlo k jejich sjednání, zda jejich výši žalovaná akceptovala. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žalované, i když byla v řízení z větší části úspěšná, náhradu nákladů nepřiznal, neboť nebylo prokázáno, že jí nějaké náklady vznikly.