13 C 14/2023-34 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 21. 5. 2021 smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, resp. peněžní prostředky v částce 27 500 Kč, kdy částka ve výši 2 500 Kč byla v souladu s úvěrovou smlouvou převedena na účet zprostředkovatele. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 37 500 Kč, a to prostřednictvím pravidelných dvaceti pěti měsíčních splátek po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne příslušného měsíce na účet žalobkyně. Žalovaný svým povinnostem nedostál, s úhradou splátek úvěru se dostal do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně využila svého práva a nesplacenou část úvěru s příslušenstvím ke dni 24. 9. 2022 zesplatnila. Dlužná částka ve výši 19 430 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 16 060 Kč, úroků ve výši 798 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 2 272 Kč a nákladů na vymáhání pohledávky (poplatky za odeslání upomínek) ve výši 300 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván žalobkyní ke splnění své povinnosti, na svůj dluh ale neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2021 a úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tím způsobem, že peněžní prostředky v částce 27 500 Kč byly převedeny přímo na bankovní účet žalovaného a částka ve výši 2 500 Kč byla v souladu s úvěrovou smlouvou převedena na účet zprostředkovatele žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut s úrokovou sazbou ve výši 21,55 % ročně a měl být splácen ve 25 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na den 20. 6. 2021. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 5. 2021, z výpisu z insolvenčního rejstříku a z výpisu z centrální evidence exekucí, jakož i z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž na základě hodnocení žalovaného dospěla k závěru, že tento je schopen na základě zjištěných příjmů a výdajů žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Z potvrzení banky o provedení úhrad ze dne 21. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně převedla dne 21. 5. 2021 na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku ve výši 27 500 Kč, čímž došlo k čerpání předmětného úvěru žalovaným. Z Bonity smlouvy pro smlouvu [číslo] z Tabulky umoření pro smlouvu [číslo] soud zjistil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr částku 19 500 Kč. Z upomínek pro smlouvu [číslo] Zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 24. 9. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy v důsledku prodlení žalovaného s úhradou svých smluvních závazků, přičemž úvěrový vztah trval do dne zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně, tj. do dne 24. 9. 2022, kdy žalobkyně odeslala žalovanému o oznámení o zesplatnění úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 obč. zák. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím sjednaných splátek. Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Zatímco žalobkyně řádně poskytla žalovanému peněžní prostředky a splnila tak svou povinnost plynoucí jí z uzavřené smlouvy o úvěru, tak žalovaný své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostál. Přitom žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh zaplatil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Výši sjednané smluvní pokuty považoval soud za přiměřenou a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni podle § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucích ode dne následujícího po splatnosti předmětné pohledávky žalobkyně, tj. ode dne 25. 9. 2022, až do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí právního zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý z těchto 3 úkonů právní služby a z 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 252 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. s povinností plnit k rukám advokáta podle ustanovení § 149 odst. l o. s. ř.