13 C 140/2023-19 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku celkem 10 332,61 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalované poskytla dne 6. 9. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 5 400 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky do 28. 3. 2022. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni, činila 11 391,90 Kč. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku v plné výši neuhradila a dluží tak nadále částku ve výši 9 461,69 Kč. Totožnost dlužníka byla ověřena pomocí dotazníku, občanského průkazu a aplikace [anonymizováno]. Dále žalobkyně po žalované požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky (jistiny), ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. smluvní pokuty ve výši 870,92 Kč vyčíslené ke dni 7. 12. 2022. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí dne 6. 9. 2021 poskytla úvěr ve výši 5 400 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 28. 3. 2022 spolu se sjednaným úrokem ve výši 0,9 % denně. Roční procentní sazba nákladů poskytnutého úvěru činila podle smlouvy 1 732,08 %. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek úvěru, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny písemnou výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 7. 12. 2022, předanou k odeslání dne 8. 12. 2022. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu. 7. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů na poskytnutý úvěr představuje 1 732,08 % a úroková sazba spotřebitelského úvěru činí 0,9 % z vypůjčené částky denně. Taková ujednání má však soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky či poplatky za jeho sjednání, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou. V přezkoumávané věci však sjednaná úroková sazba výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je zároveň zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou. Smlouva spotřebitelská musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala okolo 7,5 % za jeden rok a jejich roční procentní sazba nákladů na spotřebitelské úvěry ve výši okolo 8 % (srovnej na [webová adresa]), tak i pokud by soud připustil, že při krátkodobé nebankovní půjčce se může jevit přiměřenou i úroková sazba 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou ve výši do 23 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se sjednané podmínky úvěru jeví jako naprosto nepřiměřené (nemravné). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že ohledně úroků a roční procentní sazby nákladů šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná. 8. Vztah účastníků následně posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 400 Kč a žalovaná tuto skutečnost nijak nezpochybnila. Od následujícího dne měl pak poskytovatel peněžních prostředků právo tyto peněžní prostředky požadovat zpět. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, soud proto rozhodl tak, že jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou částku, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdoucího od 16. 12. 2022 do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně všech úroků a smluvních pokut, k jejichž úhradě však žalobkyni nesvědčil právní důvod) dopisem ze dne 7. 12. 2022, který byl předán k odeslání dne 8. 12. 2022. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. V dopise byla žalované k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta sedmi dnů od jeho doručení, žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 15. 12. 2022. Protože však žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu s ohledem na výše uvedenou právní argumentaci zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení je v předmětném případě téměř totožný.