13 C 228/2023-18 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 102 853,62 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 9. 7. 2020 úvěrovou smlouvou, v rámci které jí byl následně poskytnut úvěr v celkové výši 114 608,30 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v příslušném kalendářním měsíci. Žalovaná uhradila celkem na poskytnutý úvěr celkem částku 43 696 Kč. Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle úvěrových podmínek a úvěr ke dni 21. 12. 2022 zesplatnila. Žalobkyně žalovanou o zaplacení celé dlužné částky upomínala, avšak žalovaná na výzvy nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni částku v celkové výši 102 853,62 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 100 753,62 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou měsíční splátky úvěru byla sjednána na 500 Kč, přičemž vzhledem k opakujícímu se prodlení žalované s úhradou splátek vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastnice řízení souhlasily, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 9. 7. 2020 a úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely tuto smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 105 000 Kč, z něhož žalovaná načerpala částku celkem 114 608,30 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut s úrokovou sazbou ve výši 30,09 % ročně a měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,25 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradila žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr toliko částku 43 696 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 21. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy v důsledku prodlení žalované s úhradou svých smluvních závazků. Úvěrový vztah trval do dne zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně, tj. do dne 21. 12. 2022. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 19. 1. 2023 včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 obč. zák. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím sjednaných splátek. Zatímco žalobkyně řádně poskytla žalované peněžní prostředky a splnila tak svou povinnost plynoucí jí z uzavřené smlouvy o úvěru, tak žalovaná své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostála. Přitom žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh zaplatila něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Výši sjednané smluvní pokuty považoval soud za přiměřenou a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni podle ustanovení § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 24 152,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 115 Kč a z nákladů na právní zastoupení, které sestávají z odměny stanovené podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, jakož i z DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř., což je 3 477,60 Kč Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.