13 C 270/2023-18 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 30. 1. 2020 smlouvu o osobní kreditní kartě (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr až do limitu 20 000 Kč za sjednaný úrok ve výši 15 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr splátkami sjednanými ve smlouvě. Žalovaný svou povinnost řádně a včas splácet čerpaný úvěr nesplnil, žalobkyně proto úvěr v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami ke dni 14. 2. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl o zesplatnění úvěru informován a současně vyzván k okamžitému splacené celé úvěrové pohledávky. Žalovaný přesto neuhradil na svůj dluh vůči žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 1. 2020 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě reg. [číslo] jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky osobních kreditních karet a Sazebník poplatků. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 20 000 Kč za úrok ve výši 15 % ročně, s tím, že se žalovaný zavázal splácet úvěr žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši poměrné části vyčerpané jistiny úvěru (důkaz: Smlouva o osobní kreditní kartě reg. [číslo] ze dne 30. 1. 2020, Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky osobních kreditních karet, Sazebník poplatků). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 14. 2. 2023 zesplatnila (důkaz: Historický výpis úvěru, Zesplatňující výpis). Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 059,64 Kč, úvěrových poplatků ve výši 2 954,54 Kč, a to spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 678,80 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 851,01 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Předžalobní upomínka ze dne 5. 4. 2023 včetně potvrzení o podání). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 6. Podle ustanovení § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. l a 3 obč. zák. lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odborovými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám uzavírajícím smlouvu známy. Podle ustanovení § 1969 obč. zák. je-li dlužník v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ustanovení § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. S poukazem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal hradit řádně a včas ve smluvených splátkách. Své povinnosti však žalovaný nedostál, a proto došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru. Přitom v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh něčeho zaplatil s tím, že i samotný žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil. Soud tak vyšel z tvrzení žalobkyně o rozsahu poskytnutého plnění ze strany žalovaného a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení uvedené částky je důvodný. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou pohledávky žalobkyně vyplývající z uzavřené smlouvy, přiznal soud žalobkyni také příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byl též přiznán smluvní úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny, když tato výše byla sjednána účastníky v předmětné smlouvě. Soud tedy rozhodl tak, že podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla určena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 333 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 881 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 014,18 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).