13 C 274/2023-14 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 102 100 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 31. 12. 2021 smlouvu o úvěru a stavebním spoření, v rámci které mu byl následně poskytnut překlenovací úvěr ve výši 100 000 Kč za roční úrokovou sazbu 4,89 %. K čerpání úvěru žalovaným došlo dne 4. 1. 2022. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky stavební spořitelny, Ceník stavební spořitelny a Podmínky platebního styku stavební spořitelny. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, který byl sjednán jako účelový, a to za účelem financování bytových potřeb, řádně a včas splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 779 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne kalendářního měsíce. Žalobkyně a žalovaný dále sjednaly přistoupení žalovaného k Rámcové pojistné smlouvě č. SSČSN [číslo], na základě čehož se žalovaný zavázal hradit za tuto službu měsíční cenu ve výši 79 Kč, která byla splatná společně se splátkou úroku. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle úvěrové smlouvy a úvěr ke dni 31. 8. 2022 zesplatnila. Žalobkyně žalovaného o zaplacení celé dlužné částky upomínala, avšak žalovaný na výzvy adekvátně nereagoval a celý dluh neuhradil. Ke dni 27. 4. 2023 tak žalovaný dlužil žalobkyni jistinu ve výši 100 000 Kč, poplatky ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 625 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 527,70 Kč, částku nesplaceného pojistného ve výši 395 Kč a smluvní pokutu ve výši 248,90 Kč. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 27. 4. 2023 doporučenou poštou předžalobní výzvu k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství a návrh na uzavření splátkové dohody, na kterou však žalovaný nereagoval a svůj dluh doposud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. [bankovní účet] ze dne 31. 12. 2021 včetně všeobecných obchodních podmínek, ceníku a podmínek platebního styku vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut účelový (financování bytových potřeb) překlenovací úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut s úrokovou sazbou ve výši 4,89 % ročně a měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 779 Kč splatných ke dni 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Z výpisu z účtu a zesplatňovacího dopisu soud zjistil, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr ke dni 31. 8. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 105 198,10 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1751 odst. l a 3 obč. zák. lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odborovými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám uzavírajícím smlouvu známy. 7. Podle § 2048 obč. zák. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím sjednaných splátek. Zatímco žalobkyně řádně poskytla žalovanému peněžní prostředky a splnila tak svou povinnost plynoucí jí z uzavřené smlouvy o úvěru, tak žalovaný své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostál. Přitom žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh zaplatil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Výši sjednané smluvní pokuty považoval soud za přiměřenou a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni podle ustanovení § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z úvěru i úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 24 122 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 084 Kč a z nákladů na právní zastoupení, které sestávají z odměny stanovené podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, jakož i z DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., což je 3 478 Kč Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.