13 C 286/2023-16 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalované zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 27. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 59 000 Kč. Žalovaná se vedle vrácení finančních prostředků zavázala zaplatit částku v celkové výši 71 512 Kč, která odpovídá součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peníze ve výši 58 560 Kč, s úrokovou sazbou 24,24 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a nákladů za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 452 Kč. Celkovou částku měla žalovaná splácet prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 5 438 Kč. Žalovaná porušila své povinnosti, nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední příslušnou splátku uhradila dne 18. 7. 2021. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na dlužné jistině 41 961,90 Kč a na dlužném poplatku 34 701,14 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou bez příslušenství částku 117 085,39 Kč. Za období od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem částku ve výši 52 938 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se vůči žalované domáhala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru zaplacení částky ve výši 76 663,04 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 41 961,90 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 34 701,14 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 193,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 576,67 Kč, úroků ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 41 961,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 41 961,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázaný následující skutkový stav: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena dne 27. 2. 2020 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v částce 59 000 Kč, které se zavázala vrátit s úrokem ve výši 58 560 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 11 452 Kč, celkem tedy částku 130 512 Kč, ve 24 měsíčních splátkách po 5 438 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením datovaným dne 16. 12. 2022, když toto jí bylo doručeno na základě podacího listu ze dne 13. 1. 2023. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení předmětného oznámení. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 9. 3. 2023. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradila částku 52 938 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. 5. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru (smlouvu o zápůjčce) za neplatnou. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 59 000 Kč uhradit dále částku 71 512 Kč. Tento poplatek je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Soudu je z úřední činnosti známo, že např. výše poplatku za hotovostní inkaso splátek se odvíjí zejména od výše poskytovaného úvěru, a jen okrajově je zohledňován rovněž počet splátek, ačkoli právě náklady s jejich výběrem by měl tento poplatek krýt. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 121,2 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 9 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 59 000 Kč. Na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila na svůj dluh částku v celkové výši 52 938 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 6 062 Kč žalobkyni uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 13. 1. 2023. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 18. 1. 2023 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 30. 1. 2023. Jelikož tak neučinila, dostala se od 31. 1. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v