13 C 349/2023-14 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 18 544 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 780 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 045,48 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč s tím, že tento dluh vyplývá žalovanému z úvěrové smlouvy [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 27. 9. 2022 ve znění smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 16 000 Kč, který žalovaný řádně vyčerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost vrátit věřiteli částku 19 680 Kč spolu s příslušenstvím do 27. 10. 2022. Žalovaný však svoji povinnost uhradit svůj dluh včetně úroků nesplnil, na svůj dluh ničeho neuhradil a tím mu dle smlouvy vznikla další povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Následně původní věřitel Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 9. 2022 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 27. 9. 2022 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr jednorázově do 27. 10. 2022 spolu s úroky ve výši 3 680 Kč. Pro případ prodloužení splatnosti úvěru byl sjednán poplatek za každý měsíc prodloužení ve výši 3 680 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, roční procentní úroková sazba činila dle smlouvy 1 141,20 %. Pro případ porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady na písemné upomínání ve výši 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo], [IČO] jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 3 680 Kč do 27. 10. 2022. Pro případ dalšího prodloužení smlouvy, které bylo smlouvou umožněno až o 11 měsíců, se pak zavázal uhradit za každý měsíc jejího prodloužení poplatek ve výši 3 680 Kč. Běžný úrok byl účastníky sjednán ve výši 279,83 % ročně, RPSN úvěru pro případ, že nebyl prodloužen, činila 1 141,20 %. Taková smluvní ujednání má soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 za odporující dobrým mravům. Předmětná smlouva byla uzavřena s úrokem dosahujícím výše téměř 280 % ročně, a to pouze po základní dobu splatnosti. Poplatky, které byl žalovaný povinen v souvislosti s případným prodloužením smlouvy uhradit, činily za každý měsíc prodloužení úvěru částku 3 680 Kč. Podmínky smlouvy byly dle názoru soudu nastaveny extrémním způsobem v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činila 1 141,20 %, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, činila cca 10 %) navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany. 12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté původním věřitelem s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. o.z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku 16 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky a výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 18. 4. 2023, v rámci které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 5. 5. 2023. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 19. 4. 2023, přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 24. 4. 2023. Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě do 5. 5. 2023 nevrátil, dostal se následujícího dne, tedy 6. 5. 2023 do prodlení, a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 13. V části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 12. 4. 2023 do 5. 5. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 045,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 870 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částky 2 544 Kč, nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 810,72 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v ro