13 C 49/2023-18 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 121 022,14 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 21. 1. 2022 úvěrovou smlouvou, v rámci které mu byl následně poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč za roční úrokovou sazbu 27,13 %. K čerpání úvěru žalovaným došlo dne 11. 2. 2022. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 052 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 3 052 Kč. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle úvěrových podmínek a úvěr ke dni 19. 7. 2022 zesplatnila. Žalobkyně žalovaného o zaplacení celé dlužné částky upomínala, avšak žalovaný na výzvy nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni částku v celkové výši 121 022,14 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 119 422,14 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou měsíční splátky úvěru byla sjednána na 500 Kč, přičemž vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 21. 1. 2022 a úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut s úrokovou sazbou ve výši 27,13 % ročně a měl být splácen v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 052 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr toliko dne 16. 3. 2022 částku 3 052 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 19. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy v důsledku prodlení žalovaného s úhradou svých smluvních závazků ve výši 132 143,55 Kč ve lhůtě nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání předmětné výzvy. Úvěrový vztah trval do dne zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně, tj. do dne 19. 7. 2022. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 8. 2022 včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 obč. zák. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím sjednaných splátek. Zatímco žalobkyně řádně poskytla žalovanému peněžní prostředky a splnila tak svou povinnost plynoucí jí z uzavřené smlouvy o úvěru, tak žalovaný své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostál. Přitom žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh zaplatil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Výši sjednané smluvní pokuty považoval soud za přiměřenou a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni podle ustanovení § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 27 638,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 842 Kč a z nákladů na právní zastoupení, které sestávají z odměny stanovené podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 980 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, jakož i z DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., což je 3 956,40 Kč Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.