13 C 6/2023-16 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 16. 9. 2011 smlouvou o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 29 000 Kč. Žalovaný se vedle vrácení finančních prostředků zavázal zaplatit částku v celkové výši 24 244 Kč, která odpovídá součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peníze ve výši 3 703 Kč, s úrokovou sazbou 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 510 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 031 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splácet prostřednictvím 60 týdenních splátek, přičemž prvních 59 splátek bylo ve výši 888 Kč a poslední 60. splátka byla ve výši 852 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední příslušnou splátku uhradil dne 29. 4. 2013. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 979,85 Kč a na dlužném poplatku 4 999,15 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným bez příslušenství částku 10 979 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala z titulu smlouvy o půjčce [číslo] zaplacení částky ve výši 10 979 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 979,85 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 999,15 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 557,44 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 314,40 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 979,85 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 979,85 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 9. 2011 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření této smlouvy, na základě které byla žalovanému předána částka 29 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši celkem 24 244 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peníze ve výši 3 703 Kč, z odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 510 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 031 Kč, a to 60 týdenními splátkami, z nichž 59 bylo sjednáno ve výši 888 Kč a poslední splátka měla činit 852 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Splátky měly být žalovaným hrazeny v hotovosti přímo zaměstnanci právního předchůdce žalobkyně nebo jiné pověřené osobě, a to v místě bydliště žalovaného (článek 6 a článek 15 smluvních podmínek). Výpůjční úroková sazba byla v článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce sjednaná jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy o půjčce (ve smyslu článku 20 smluvních podmínek) a její výše činila 21 % ročně. Dle článku 20 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do splatnosti poslední splátky stanovené ve smlouvě. V případě prodlení žalovaného s úhradou některé ze splátek v okamžiku splatnosti poslední ze splátek pak měla být účinnost smlouvy prodloužena do řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle článku 11 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, a oznámení o postoupení s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto požadoval v souladu s článkem 10 smluvních podmínek úhradu celé dlužné částky. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným, plynoucí ze shora uvedené smlouvy o půjčce, včetně příslušenství, byla ke dni 17. 6. 2016 postoupena žalobkyni a žalovaný o tom byl právním předchůdcem žalobkyně písemně vyrozuměn. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 10. 2018, na výzvu nereagoval a dlužnou částku nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku). 5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), použitelného na věc podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 55 odst. 3 o. z. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 7. V daném případě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o půjčce, což žalovaný potvrdil svým podpisem na předmětné smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 29 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 24 244 Kč, jehož součástí byly kapitalizované úroky ve výši 3 703 Kč, odměna za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 510 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 031 Kč. Celkovou částku ve výši 53 244 Kč byl žalovaný povinen uhradit celkem 60 týdenními splátkami, z nichž 59 bylo sjednáno ve výši 888 Kč a poslední splátka měla činit 852 Kč, avšak do dnešního dne dluží celkem 10 979 Kč (jistina 5 979,85 Kč, neuhrazená část poplatku 4 999,15 Kč). 8. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 10 979 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny v kapitalizované výši 1 314,40 Kč ke dni 17. 6. 2016 a zákonný úrok z dlužné jistiny ve výši 5 979,85 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena třídenní dle §160 odst. 1 o.s.ř. 9. Žalobkyně současně požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny půjčky ve výši 5 979,85 Kč s tím, že ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 17. 6. 2016, tento úrok vyčíslila částkou 3 557,44 Kč a smluvního úroku 21 % ročně z částky 5 979,85 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou. Ve smlouvě o půjčce byl úrok jednoznačně sjednán pevnou částkou ve výši 3 703 Kč, přičemž tento úrok byl vypočten za použití úrokové sazby 21 % ročně. Tento výklad zcela odpovídá § 55 odst. 3 o. z a zejména tomu, jakým způsobem by smlouvě rozuměl průměrný spotřebitel. Dle smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek, kdy v případě prodlení s úhradou splátek měla být účinnost smlouvy prodloužena až do řádného zaplacení celkové dlužné částky. V daném případě nepochybně došlo k prodloužení doby trvání smlouvy o půjčce s ohledem na prodlení žalovaného, který poskytnutou půjčku ve sjednaných splátkách řádně a včas nesplatil. A podle článku 3 smluvních podmínek byla výpůjční úroková sazba 21 % ročně stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy o půjčce (ve smyslu článku 20 věta první smluvních podmínek). Nicméně v textu samotné smlouvy o půjčce je úrok sjednán pevnou částkou (3 703 Kč), tj. není z ní pro běžného spotřebitele zřejmé, že by v případě prodlení byl vedle sjednané pevné částky úroků a zákonných úroků z prodlení povinen platit další smluvní úroky ve výši 21 % ročně. Nelze požadovat po průměrném spotřebiteli, aby při uzavírání smlouvy z kombinace ustanovení čl. 3 a čl. 20 smluvních podmínek tuto svoji povinnost vyvodil. Pokud měla být smlouvou založena za určitých podmínek povinnost platit smluvní úroky nad rámec pevné částky úroků uvedené ve smlouvě, měla být vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci splněno není. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení smluvních úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny půjčky nad rámec částky 3 703 Kč (zahrnuté do poplatku) zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná z 56 % (co do částky 15 126,64 Kč) a neúspěšná ze 44 % (co do částky 11 996,89 Kč), nárok na náhradu nákladů v rozsahu 12