5 C 116/2023-62 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu nesplacené smlouvy o finančním leasingu [číslo] kterou se žalovaným dne 12. 12. 2000 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], která touto smlouvou přenechala žalovanému automobil na dobu 24 měsíců k užívání, a ten se za to zavázal splácet leasingové splátky ve výši 3 518 Kč měsíčně. Žalovaný porušil splátkový kalendář, proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu předčasně ukončila ke dni 19. 2. 2003 a žalovaný byl v souladu se smlouvou povinen uhradit splátky za celou sjednanou dobou leasingu, což neučinil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Leasingová smlouva není upravena zákonem, jedná se proto o tzv. nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 1, 2 o.z., podle kterého zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Nejbližším typem smlouvy je smlouva nájemní dle § 2201 o.z., podle které se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Z výše uvedené smlouvy se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o leasingu, na základě které mu poskytla do užívání automobil Mazda 626 s pořizovací cenou 75 000 Kč, touto smlouvou se žalovaný zavázal tuto částku uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 3 518 Kč. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že z výše uvedené smlouvy nesplatil dluh v části rovnající se žalované částce, proto soud žalobě vyhověl, včetně úroků z prodlení, požadovaných v nižší výši než stanovené v nařízení vlády č. 361/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 885,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 028 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 675,51 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 320 Kč ve výši 1 537,20 Kč.